Jak se za posledních 40 let změnily české školy?

V základních principech se škola ani jednotlivé třídy nezměnily. Vpředu stojí učitel, který vykládá látku, a před ním třída plná dětí. Co se ale zásadně za poslední roky proměnilo, je prostředí a přístup k žákům.

„Nábytek tehdy nebyl tak pestrý. Byl normovaný, dělal se tuším v Kovoně v Karviné,“ rozpovídal se odborný poradce pražského Retro muzea a odborník na dobu 70. a 80. let Michal Petrov.

„Aktovky byly všechny velice podobné. Ty v zásadě monopolně vyráběl jeden z největších výrobců kožené galanterie mezi tehdejšími státy socialistického bloku, Kozak Klatovy. Ty byly z velmi těžké kůže. Byl to poctivý šitý výrobek. Až někdy koncem 60. let se vlastně začaly trochu prosazovat plasty, které se svařovaly a ubraly trochu deka ze školní tíhy,“ vysvětlil Petrov.

Dnešní batohy jsou ve srovnání podstatně lehčí, navíc děti už nejsou nucené je nakládat učebnicemi. „Tehdy se nosily těžké knihy, ty měly navíc platnost celé roky. I to je dnes jiné,“ dodal odborník na 70. a 80. léta.

Michal Petrov zavzpomínal i na tehdejší trendy. Podle něj „letěly“ čtyřbarevné tužky i propisky, ty byly hodně vzácné. Vozily se k nám z Maďarska.

„Hodně byly v módě i čínské výrobky, které tehdy ještě nezaplavily celou planetu, ale byl to pro nás v zásadě šeď rozbíjející dovoz. Já si namátkou vzpomenu třeba i na voňavé gumy,“ dodal.

V módě prý tehdy byla i čínská kuličková pera. „Takzvané číňany. Nevím, zda ještě v dnešní generaci slovo číňan něco znamená, ale v mých uších určitě,“ vysvětlil.

Tehdy se od sebe nelišily ani dětské penály. V nich se obvykle schovávalo plnicí pero „Student“ nebo „Žák“ z budějovického Koh-i-nooru. První zmiňované se v osmdesátých letech prodávalo za 14 Kčs, „Žák“ vyšel na 3 Kčs. Dále v penálu samozřejmě nechyběly pastelky či tužky.

Podle Petrova se tehdejší škola lišila také tím, že učitel užíval vysoké autority. „Tehdy měl učitel opravdu velkou autoritu, zvláště pak na malých městech, kde honorace nebyla moc široká. Tam jste měl pana učitele, pana faráře, pana lékárníka, pana doktora a tím to v zásadě haslo. Něco z tohoto prvorepublikového členění společnosti se přeneslo právě i do socialismu,“ dodal.

Jednou z nejmodernějších škol v republice je v současnosti bez debat Základní škola Amos v Dolních Jirčanech u Prahy. Spádová škola pro přibližně 450 dětí vzešla z vítězného návrhu ateliéru SOA architekti.

Návštěvníka školy upoutá vizuální provázanost společných prostor (chodeb) a tříd. Do každé se vstupuje prosklenými dveřmi, každá z tříd má ještě velké okno, kterým je vidět do chodby. Parapet takového okna může sloužit jako příjemný koutek k sezení a studiu.

Třídy působí útulným, někdy možná roztomile neuspořádaným dojmem, linie lavic známé ze školství z dřívějších dob tu najdeme jen zřídka. Děti sedí častěji v organizovaných skupinách, aby se jim lépe spolupracovalo.

Chloubou školy jsou specializované učebny, které se v běžné základní škole objevují jen výjimečně. Je to hodně dané i propojením účelu školy s kulturním centrem.

„V každé třídě máme počítač i interaktivní tabuli. Počítač je nedílnou součástí práce učitele, každý pedagog má svůj notebook, a to právě kvůli lepší přípravě,“ vysvětlil Novinkám ředitel Základní školy Amos Daniel Kohout.

Při výuce se prý také velmi osvědčily tablety. „Je to velmi snadno přenosná věc, kdy učitel může chodit po třídě, fungovat s tím. Takže loni jsme zakoupili bednu, která je plná iPadů,“ dodal Kohout.

„Máme tady 3D tiskárny, kdy během informatiky učíme děti modelovat. Poté máme brýle na virtuální realitu, momentálně pouze jedny, ale další jsou objednané. Ty využíváme ve výuce přírodních věd i tělesné výchovy,“ sdělil zástupce ředitele ZŠ Amos František Páv.

Ve škole nechybí profesionální nahrávací studio, kde děti nahrávají podcasty, muziku, případně ho umí propojit s kamerou a využít zelené plátno.

„Já bych řekl, že co se týče výbavy, tak je to u nás takový zdravý standard. Nepřeháníme to,“ dodal Páv.

Na výuku těchto „moderních“ předmětů se podle zástupce ředitele Základní školy Amos ale těžce shání vhodní pedagogové. Souvisí to prý i se společenským postavením pedagoga, peníze již dle Páva dnes nejsou takový problém.

„My se snažíme si tady učitele vychovávat. Podařilo se nám, že náš bývalý student, který aktuálně studuje informatiku, nám tu dělá takovou podporu na dohodu o pracovní činnosti a doufám, že by se spolupráce mohla v budoucnu rozšířit,“ řekl.

Vrátíme se ale ještě na chvíli o několik let zpět. Po roce 1989 došlo v českém školství k několika velkým změnám. Od roku 1990 se povinná školní docházka prodloužila o jeden rok na celkem devět povinných ročníků. Od roku 2017 se ještě rozšířila o jeden rok povinné předškolní docházky.

Rokem 1989 také zmizela ze školních osnov povinná ruština. Do tohoto roku se z ní povinně maturovalo. Od roku 1990 je povinný cizí jazyk. Od roku 2013 přibyla výuka druhého cizího jazyka.

Od osnov se opustilo úplně, ty nahradily rámcové vzdělávací programy. Ty popisují znalosti a dovednosti, které mají žáci například na konci 9. třídy mít. Jakými prostředky toho dosáhnou, je na školách a učitelích.

Ke změně došlo také v právním postavení škol. Školy jsou od začátku milénia právně samostatné. Odpovědnost za provoz školy i výuku leží nyní na řediteli. Toho ve výběrovém řízení vybírá komise, v níž mají silné zastoupení obce, které jsou zřizovateli většiny základních škol, stejně jako u výše zmiňované školy v Dolních Jirčanech.

Velkým mezníkem byl v postsocialistickém školství také vznik soukromých škol. První soukromé vysoké školy se začaly objevovat hned po roce 1989. V roce 2000 bylo podle Českého statistického úřadu možné studovat na 8 soukromých a 23 veřejných VŠ.

V průběhu posledních 10 let se počet soukromých VŠ zvýšil více než 5×, celkem jich je v ČR registrováno 44.