Jak odměnit a motivovat dítě za vysvědčení

Protože ne každé dítě zvládá školu hravě či je rozený jedničkář. Rodiče by tak měli dávat pozor, aby neměli ohledně svých dětí přehnaná očekávání. Vždy se tedy musí pokusit zjistit, co za špatnými známkami vězí. A pokud si nevědí sami rady, pak vyhledat odbornou pomoc.

Každé dítě je jedinečné a jeho školní prospěch může ovlivňovat kromě inteligence, také nadání, motivace či zájmy. Když se dítě snaží, a přesto to není na známkách znát, pak na vině může být nižší nadání dítěte, porucha pozornosti, specifické poruchy učení, úzkostnost, nedostatek sebevědomí, neschopnost se prosadit, prodat své znalosti.

„Příčina školního neprospěchu ale může ležet zcela mimo osobnost dítěte. Zátěžová situace v rodině (rozvod rodičů, narození sourozence, úmrtí blízkého příbuzného...) či problémová situace ve škole (osobnostně nestandardní paní učitelka, nevhodné pracovní klima ve třídě, šikana...) mohou mít na zhoršeném prospěchu dítěte rovněž nemalý podíl. Objeví-li rodiče, v čem je zakopaný pes, mohou společně s dítětem problém řešit,” upozorňuje psycholožka Eva Kneblová.

Pokud tedy rodič uvidí, že přes opravdovou snahu se dítěti známky vylepšit nedaří, je dobré jej přesto pochválit a navrhnout mu řešení, jak učivo dohnat a dát mu možnost známky aspoň trošku vylepšit. Ani každodenní dril ale nemůže dítěti pomoci překonat vlastní limity či nedostatek nadání v určitém oboru. Rodiče by tedy vždy měli zvážit, zda chtějí mít doma zneurotizovaného maturanta, či spokojeně vyučeného kuchaře.

Každé dítě je jednoduše jiné, a proto jej nelze ani srovnávat s ostatními. Je důležité se vždy vžít do situace dítěte. Protože ani rodičům by nebylo zrovna příjemné, kdyby je v zaměstnání neustále s někým srovnávali a předhazovali jim úspěšnějšího kolegu.

Na druhou stranu rovněž není dobré neprospěch bagatelizovat, případně svádět vinu na pedagoga. „Jakákoli přehnaná kritika kantora povede v očích dítěte nejspíše jen ke znehodnocení školy a vzdělání vůbec,“ upozorňuje Kneblová.

Dárek za vysvědčení zcela jistě není výchovnou chybou. Neměl by však být jediným motivem dítěte pro školní práci. To, jak se dítě staví ke školním povinnostem, se v dospělosti bude opakovat v jeho vztahu k povinnostem pracovním. „Učit se a sbírat jedničky jen kvůli vidině nového kola je podobně omezující jako pracovní nasazení motivované pouhou výší výdělku,” radí psycholožka.

Problematická může být i touha rodičů či prarodičů dopřát dítěti to nejlepší a obdarovávat jej nepřiměřeně hodnotnými dárky. Dítě pak velmi záhy přestane po věcech skutečně toužit a věcí si vážit. Stejně špatně může ale i dopadnout, pokud rodiče budou dítěti vnucovat dárky dle vlastního přesvědčení a opovrhovat jeho přáním.

Ve skutečnosti tou nejlepší odměnou je pro děti kladná motivace, a tedy pochvala. Dost často je jedno slovo víc než celá hromada hraček či nejrůznějších sladkostí. „Vždy je tedy důležité na vysvědčení něco pochválit, i když třeba jen jedničku z chování, protože ani tu nemá každý,” doporučuje psycholožka PhDr. Václava Masáková z Šancedětem.cz.