Článek
Klientům domova pomáhá fenka v rámci canisterapie. Pomáhá zdejší seniory rozveselit, přivede je na jiné myšlenky, uklidní je, když se nechá trpělivě hladit a drbat. Přitom má za sebou ne úplně snový začátek života.
Mlékovická pečovatelka Lucie Košnerová našla malé vyplašené štěně na konci listopadu 2010 přivázané ke stromu v pražských Holešovicích. „Byla tam sama, opuštěná, promrzlá. Nemohla jsem ji tam nechat. Odvezla jsem ji domů, schoulila se ke mně ve vlaku a od té chvíle jsme nerozlučné,“ popsala první setkání Lucie Košnerová. „Nikdy jsem ji nebrala jako zvíře – je to parťák, člen rodiny, moje dítě,“ podotkla pečovatelka.
Z klidného bojácného štěněte se brzy vyklubala skotačivá fenka vyžadující pozornost a hraní. V domově pro seniory si teď může parťáky pro hru vybírat. Také byla od mala na sladké, ale s tím musela přestat. Stejně jako mají zdravotní neduhy klienti, které pomáhá rozptýlit, má je i ona sama. Před dvěma lety se u ní projevila cukrovka. Fenka postupně úplně ztratila zrak, o sluch začala přicházet přibližně ve stejné době.
A zřejmě právě proto má k obyvatelům domova tak blízko. „Rozumí jejich tempu, jejich tichu, jejich potřebě blízkosti. V posledních týdnech navíc převzala roli canisterapeutického psa poté, co původní canisterapeutka odjela do zahraničí,“ objasnil pracovní nasazení fenky mluvčí Domova Clementas Pavel Pechoušek.
A do práce se Niki podle chovatelky Lucie pokaždé těší. „Když ráno cítí, že si beru pracovní oblečení, začne se motat kolem mě a chce jít. Vím, že ji to naplňuje. A klienti ji milují. Hladí ji, povídají si s ní, někdy se jí jen dotknou. Je to neuvěřitelné, jak dokáže zklidnit i člověka, který jinak nemluví nebo je neklidný,“ prozradila Lucie.
Přítomnost psíka očividně tiší úzkosti. Niki si lehá k nohám klientů, nechá se hladit, někdy jen tiše sedí vedle. „Její klid a oddanost působí jako lék,“ potvrzoval Pavel Pechoušek.
A když už má Niki přece jen vzhledem k věku dost, zaleze si do Lucčiny šatny, kde má pelíšek, a spokojeně tam usíná.
Před příchodem letošního adventního období si Lucie začala uvědomovat, že by to mohly být jejich poslední společné Vánoce. Už teď ale ví, že žádný jiný pes by nebyl stejný parťák. „Už nikdy nechci jiného psa. Pořídila jsem si kočku. A víte co? Ta kočka se těší víc na Niki než na mě,“ uzavřela se smíchem Lucie.
.