Článek
„Bylo nepříjemné vůbec vyjít ven, člověk se po deseti minutách snažil někde najít WC,“ popsala Jiřina. Ta je jednou z prvních pacientek na Novojičínsku, jež absolvovala revoluční neinvazivní terapii, která ji neustálého nucení na močení zbavila. „Teď můžu na hodinu a půl i na dvě na procházku a nemám žádný problém.“
Úlevu jí zajistila terapie založená na elektromagnetické stimulaci svalů pánevního dna. „Jedná se o novou metodu neuromodulace mikčních center na úrovni míchy a centrální nervové soustavy, kdy jsme schopni vysíláním elektrických impulzů ovlivňovat i hluboká centra v mozku,“ uvedl Lubomír Janiš, lékař urologického oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín.
Až dosud se hyperaktivní močový měchýř a s ním spjatá inkontinence léčily farmakologicky, případně miniinvazivní neurostimulací. „Šlo o napíchnutí jednoho z nervů u kotníku pomocí jehličky. Muselo se to správně zacílit a trefit, kdežto tady je de facto objímka, která se jen přikládá pod koleno. Je to tak jednoduché, že by si to pacientky mohly výhledově aplikovat samy doma,“ vysvětlil.
Metodu povrchové stimulace vymysleli před lety odborníci z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy spolu s techniky. Patent od nich následně odkoupil ostravský start-up Stimvia, který myšlenku dovyvinul a začal neurostimulátor i vyrábět. „Tehdy to byla v podstatě jen hypotéza. Nebyl přístroj, nebylo to klinicky ověřené. Nám trval vývoj další čtyři roky,“ poukázal ředitel technologického vývoje ve Stimvii Lukáš Peter.
Objasnil, že principem neurostimulace je stimulace jednoho z nervů v podkolenní jamce pomocí elektrických pulzů s velmi nízkou intenzitou proudu. „Jde o jednotky miliampérů,“ zdůraznil a dodal, že vibrace v nohou jsou důkazem toho, že nerv je stimulován.
Peter dále upozornil, že jde o jedinou neinvazivní metodu na světě. „Elektrody nevstupují žádným způsobem do těla pacienta, jsou jen na něm přiložené. A jde také o jedinou metodu, která je schopna poskytnout okamžitou zpětnou vazbu o tom, že k léčbě dochází,“ řekl na adresu drobného pohybu nohou pacientů.
Při terapii pacient pouze leží.
„Nebolí to, je to příjemné. Když mi k tomu sestřičky pustí televizi, tak je to úplně fantastické,“ pousmála se Marie (75), která věří neurostimulaci víc než práškům. „Brala jsem je deset roků, a protože měly vedlejší účinky, musela jsem je několikrát měnit,“ poznamenala.
Ani Jiřině, která na rozdíl od Marie už má celý cyklus desetitýdenní léčby za sebou, vibrace nohou nevadily. „Trošku mi ty nohy cukaly, ale nebylo to nic nepříjemného. A když jsem poznala, že se to zlepšuje, tak už jsem se těšila na další terapii,“ prozradila.
Podle Petera je úspěšnost metody u hyperaktivního močového měchýře a s tím spjatou inkontinencí, která postihuje ve většině případů ženy od 25 let věku, větší než 80 procent. Nastínil, že v budoucnu by mohla neurostimulace pomáhat i lidem s Parkinsonem nebo Alzheimerem.
Metodu hradí zdravotní pojišťovny, není však vhodná pro všechny pacienty s inkontinencí. „Musí jít o urgentní inkontinenci (náhlé, silné a těžko ovladatelné nutkání na močení, které často vede k úniku moči ještě předtím, než člověk stihne dojít na toaletu, pozn. redakce). Člověk by také neměl mít nervové postižení, které by mohlo ovlivňovat funkci pánevního dna, nesmí mít implantovaný kardiostimulátor a není ani pro těhotné ženy nebo ty, které plánují graviditu,“ uzavřel urolog Janiš.
