Článek
„Už jsme za ni zaplatili půl milionu. Většinu jsem platil sám, pomáhala a pomáhá mi i mamka. Snažili jsme se to táhnout z úspor, ale teď už to prostě nejde. Peníze nejsou, zdroje vyschly. Už to je takové hodně na krev,“ přiznal Košárek.
Nyní stojí otec synů Kryštůfka a Toníka před těžkým rozhodnutím. Poslední, z čeho by ještě mohl peníze na léčbu získat, je prodej bytu. „Ale když vezmu rodině byt, tak kde budeme,“ ptal se s tím, že bez léčby se mu zase bakterie v těle rozmnoží a nakonec asi i zabijí.
Na léčbu potřebuje někdejší záchranář ze základny v Ostravě-Porubě odhadem statisíce. Proto založil na platformě Znesnaze21 sbírku, díky níž chce hradit léčbu, krevní testy, nákup doplňků stravy, probiotik a léků, rehabilitaci i samotný chod domácnosti. „Abychom jako rodina tuto krizi vůbec všichni ustáli,“ vysvětlil.
Lymská borelióza postihla Košárka na podzim 2021. Jak ji dostal, netuší. Že by jej kouslo klíště, si nepamatuje. „Tehdy jsem sloužil na dohodu i na podnikové záchrance huti Liberty. Na pokoji jsme měli hodně komárů, je možné, že mě nakazili,“ připomněl dobu, kdy se mu na těle objevily dva červené fleky. Ten menší se ztratil rychle, větší ale zmizet nechtěl.
„Šel jsem k lékařce, ta však netušila, co to může být. Nakonec mi dala kortikoidy na snížení alergické reakce,“ popsal s tím, že flek skutečně zmizel. Jenže jej vystřídaly horší problémy.
„Ohromná únava, bušení srdce, výkyvy nálad, bolesti kloubů, mravenčení končetin a fatální výpadky paměti. Během měsíce a půl jsem zhubl devět kilo, z ničeho nic jsem kolaboval a moji kolegové ze záchranky mě museli opakovaně vozit na pohotovost,“ vykládal.
S rodinou, manželkou Barborou a syny Kryštůfkem a Toníkem, je Petr Košárek nejšťastnější.
A i když zpočátku antibiotika zabrala, nemoc se brzy vrátila v mnohem agresivnější formě, právě jako neuroborelióza.
Košárek upozornil, že ne všude našel pochopení. Absolvoval řadu vyšetření, ale i tak byl pro některé lékaře hypochondr, který si symptomy vymýšlí. Nevěřili mu tzv. mozkovou mlhu, zapomínání, únavu, zakopávání či příznaky podobné roztroušené skleróze.
Světlo na konci tunelu zasvítilo záchranáři až díky soukromé klinice na Slovensku. Na základě zpráv tamních odborníků mu nakonec byla potvrzena chronická infekce.
Do její léčby se pustil Košárek v Bratislavě. „Během čtyř, pěti měsíců jsem úplně pookřál, přibral jsem, a když jsem lékařce na konci roku 2022 řekl, že se chci vrátit na dvanáctky na záchranku, tak nechápala,“ poznamenal. V práci však vydržel jen do loňského podzimu, protože se nemoc vrátila a on musel zaměstnání definitivně opustit.
Nyní se bývalý záchranář snaží opět ve spojení s bratislavskou klinikou neuroboreliózy zbavit. „Jde to strašně pomalu, uzdravení není lineární, je to nahoru dolů. Někdy je hůř, někdy líp,“ poznamenal s tím, že zhruba polovinu měsíce funguje takřka jako normální táta a manžel, druhou polovinu je dysfunkční. I proto nemůže najít novou práci, kterou zabezpečí rodinu a částečně i léčbu.
To, že by ji uhradila jeho zdravotní pojišťovna, nepřipadá v úvahu. Dali mu pouhé tři tisíce. „Paradoxní je, že samy pracovnice pojišťovny mi řekly, že s tím nic neudělají, ale ať jim pošlu odkaz na sbírku, že mi přispějí. To je takové tragikomické,“ povzdechl si Košárek, který i přes své trápení v sobě nezapře záchranáře. Na konci vyprávění se pousmál a pronesl: „Hlavně se opatrujte, ať jste zdraví. A pozor na klíšťata!“
