Článek
Rodiče se s nástupem dětí do školek a škol často obávají zvýšené nemocnosti a podnikají různé kroky, aby je ochránili. Bývají účinné, nebo je to zbytečné? Jak lze děti před nemocemi co nejlépe chránit?
Typicky se je snaží, až bych řekla, zahltit doplňky stravy na podporu imunity. Byť bychom opravdu rádi, nemáme žádný zázračný preparát, který by nám zaručil, že bude dítě méně nemocné. Proto apeluji na rodiče, aby zbytečně za tyto doplňky neutráceli. Budování zdravé imunity je dlouhodobý proces, který se nedá rychle „nahnat“.
Je to především o kvalitní a pestré stravě, pobytu na čerstvém vzduchu, aktivním pohybu, otužování, ale i psychické pohodě. U malých dětí dochází ve školce k vyzrávání imunity. Infekcemi, které nezabranitelně chytnou, se jejich imunita školí, posiluje. Pokud bych ale mohla dát rodičům jeden tip: naučte děti smrkat. Často kašlou, protože jim stéká sekret do dýchacích cest a ony ho nedokážou vysmrkat a vyvarovat se toho. Určitě to ocení i paní učitelky.
Jakých infekcí v tomto období v ordinacích pediatrů typicky přibývá? Jak poznáme, že dítě už není jen unavené z návratu do režimu, ale že na něj „něco leze“?
Nejčastěji jsou to respirační infekce, například způsobené rinoviry, které se projevují rýmou a kašlem. Nemoci šířící se kapénkami. Častá je v chladnějších měsících laryngitida, takový ten charakteristický štěkavý kašel. Hodně řešíme také zvracení a zvýšené teploty.
Toto čekání „co se z toho vyvrbí“, když nám přijde domů unavené dítě, zná každý rodič. Znakem toho, že jde už nejspíš o nemoc, bývá ztráta chuti k jídlu, organismus začíná být v útlumu, dítko usíná dříve než obvykle, má třeba už i zvýšenou teplotu. V takový moment je lepší ho nechat doma.
A pokud nám potomek opravdu onemocní, ráda bych připomněla význam rekonvalescence. Ideálně by měla představovat stejnou délku jako nemoc. To by ovšem standardně znamenalo čtrnáct dní, a to je pro většinu z nás v běžném pracovním tempu nepředstavitelné. Chceme, aby se dítko vrátilo do kolektivu, k učení. Jenomže vrátíme-li ho příliš brzy, kdy už jen třeba dokašlává, vzniká z toho pak často opakovaná nemocnost.
Co rodiče typicky podceňují? Čím nejčastěji svým dětem v dobré víře uškodí?
Rodiče jsou dnes výborně informovaní. Za to jsme rádi. Ovšem někdy je těch dohledatelných informací až moc a v době umělé inteligence, která je vám schopná předestřít hororové scénáře průběhu nemoci, to může být spíš zmatečné a často nedůvěryhodné. Nic nenahradí konzultaci a prohlídku u opravdového lékaře.
Rovněž se také obávají léků. Opakovaně se setkáváme s tím, že dítěti například v horečkách podali polovinu z doporučené dávky pro jeho hmotnost. Aby mu lékem neublížili. V tomto ohledu je nyní potřeba hodně edukace. Vyměřené dávky jsou naprosto bezpečné. A pokud je rodiče dítěti nepodají, lék nezabere, jak má. Nemocný zůstává například v horečkách, čímž ho trápíme a rozhodně nechráníme.
Stejně tak je tomu i u antibiotik. Důležité je skutečně podávat několikrát denně podle doporučení a po předepsanou dobu, což mnoho rodičů také z dobrého úmyslu nedělá.
Kdybych to měla říct opravdu bez obalu – ani dvojnásobná dávka organismu nijak zásadně neublíží. Pokud by však došlo na významné překročení doporučené dávky, je vždy namístě ihned kontaktovat Toxikologické informační středisko.
Když se podíváte na současné české děti, co je podle vás z hlediska jejich zdraví největším problémem?
Jsou to vlastně takové dvě protichůdné věci. V tom dobrém slova smyslu, tedy vzniklé často z dobrého úmyslu, je to přehlcenost dětí kroužky. Nadmíra aktivit nepřispívá k dobré imunitě. Jakmile má dítě každý den kroužek – i já si pamatuji, že jsem to tak v určitém období měla –, nemá čas odpočívat, regenerovat. Méně je někdy více. Děti se potřebují nudit.