Nepravidelnost srdečního rytmu může vést k selhání srdce či mrtvici, pomoci může katetrizační ablace

Když se Jiřímu Božkovi před třinácti lety udělalo náhle nevolno, měl mžitky před očima a srdce mu začalo nepravidelně bušit, netušil, že tím začíná dlouhá zdravotní kapitola. „Udělalo se mi špatně, tma před očima a podle záchranářů jsem měl fibrilaci síní, takže mě odvezli sanitkou do nemocnice,“ popisuje Novinkám sedmdesátiletý pacient.

Fibrilace síní je nejčastější porucha srdečního rytmu. Podle dat z Ústavu zdravotnických informací a statistiky se v Česku týká zhruba půl milionu lidí. U části pacientů se přitom nemusí dlouho projevit žádnými výraznými příznaky a první varování může přijít až v podobě komplikace.

„Bohužel se může projevit až první komplikací, což může být mozková příhoda nebo srdeční selhání,“ upozorňuje přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiologie IKEM Josef Kautzner.

Jiří Božek patří k těm, u kterých se nemoc přihlásila hned zřetelně. Po prvních potížích následovala léčba a po zhruba dvou letech se dostal do IKEMu.

„Dělali mi katetrizační ablaci ještě pálením. Ta mi vydržela rok a půl a zase nastaly fibrilace síní,“ říká. V roce 2021 podstoupil kardioverzi a nyní přišla na řadu další léčba, tentokrát už nejnovější metodou, takzvaným pulzním polem, v celkové anestezii.

Katetrizační ablace patří mezi hlavní způsoby léčby fibrilace síní. Lékaři při ní pomocí tenkých katetrů vedených cévami do srdce vyřadí drobná místa, která nepravidelný rytmus spouštějí.

Princip je známý přibližně 25 let. Ložiska, která fibrilaci síní spouštějí, bývají často v oblasti plicních žil.

„Plicní žíly jsou obvykle čtyři, přivádějí krev z plic do srdce a na těch plicních žilách je svalovina. A v té svalovině jsou ložiska, která tu arytmii spouštějí,“ vysvětluje Josef Kautzner. Cílem ablace je tyto oblasti izolovat tak, aby se nepravidelné impulzy do srdce dál nešířily.

Ještě donedávna se to dělalo hlavně teplem nebo mrazem. „Používaly se především tepelné metody, tedy mražení neboli kryoablace, nebo vysokofrekvenční proud, který zničil tkáň ohřevem,“ popisuje Kautzner.

V praxi to znamenalo náročnou práci „bod po bodu“ a zároveň riziko, že se mohou poškodit i okolní struktury.

V posledních letech ale tyto metody postupně téměř vytlačila technologie pulzního pole. Ta nepracuje s teplem ani mrazem, ale s ultrakrátkými elektrickými pulzy, které cíleně zasáhnou srdeční buňky.

„Srdeční buňky jsou mnohem citlivější než okolní tkáně, a proto je metoda velmi bezpečná. Současně trvá aplikace jen několik vteřin, takže je výkon výrazně rychlejší,“ říká Kautzner.

Výkon, který dřív běžně trval hodinu a půl až dvě hodiny, se tak podle něj dnes dá zvládnout zhruba za 40 až 50 minut.

Z pohledu pacienta se mění i průběh po zákroku. „Většina těch výkonů se u nás dělá v celkové anestezii nebo také v hluboké sedaci. Rekonvalescence je velmi rychlá, pacienti jdou domů prakticky vždy domů druhý den,“ doplňuje.

Podobnou zkušenost má i Jiří Božek. „Přišel jsem sem do nemocnice včera, dělali mi nějaká doplňková vyšetření, jedno mě čeká před operací, ale zítra bych měl jít domů. Původně u toho zákroku před lety jsem tady byl pět dnů,“ říká.

Ani moderní léčba ale neznamená, že potíže jednou provždy ustanou. U části pacientů může dojít k recidivě arytmie, někdy už po měsících, jindy až po letech.

„Většinou to bývá proto, že ty plicní žíly nejsou dostatečně izolované, protože ty původní ablace nebyly dostatečně trvanlivé. Dlouhodobě tak může dojít k obnovení elektrického vedení,“ vysvětluje Kautzner.

V takových případech se podle něj někdy přistupuje k opakovanému výkonu, případně k přesnějšímu mapování mechanismu arytmie.

Jiří Božek mezitím popisuje, že ho nemoc v běžném životě omezovala i mimo akutní epizody.

„Já se kvůli těm zdravotním problémům zadýchávám, hlavně mi dělá problém chůze do kopce,“ říká. Zároveň se snaží dodržovat doporučený režim a hýbat se. „Dávám si denně procházku na 30 minut.“

Právě návrat kvality života je jedním z hlavních důvodů, proč se moderní metody v léčbě arytmií tak rychle prosazují.

V IKEMu provedli tamní kardiologové v roce 2025 rekordní počet katetrizačních ablací, bezmála 1600, přičemž většina už proběhla pomocí pulzního pole.

Nejčastěji pomáhali pacientům s fibrilací síní a komorovými tachykardiemi a k výsledku přispělo i otevření třetího sálu v polovině roku.

V českém měřítku jde o problém, který se týká obrovského množství lidí. Fibrilace síní se může projevovat bušením srdce, nepravidelným rytmem, zadýcháváním, únavou, pocením nebo nesoustředěností.

U některých pacientů ale probíhá tiše, a o to je zrádnější. „U té arytmie mohou být pacienti, kteří o ní vůbec nevědí. A to je právě zrádné, protože potom může dojít k prvnímu projevu, což už je komplikace,“ uzavírá Kautzner.