Mýty o oparech, kterým stále věříme

Použití zubní pasty patří k nejrozšířenějším radám. Je pravda, že může opar mírně vysušit, zároveň ale často obsahuje látky (např. mentol nebo abrazivní složky), které pokožku dráždí. Výsledkem může být pálení, zarudnutí a zpomalení hojení. Zubní pasta navíc nepůsobí proti viru, který opar způsobuje, takže řeší spíše následek než příčinu.

Mnoho lidí má tendenci puchýřek „rychle vyřešit“ jeho propíchnutím. Ve skutečnosti je ale právě tekutina uvnitř puchýřku plná viru herpes simplex a jejím uvolněním se infekce může snadno rozšířit, a to nejen do okolí rtu, ale i na další části těla. Navíc se zvyšuje riziko bakteriální infekce a hojení se může výrazně prodloužit.

Někteří lidé věří, že opar je lepší nechat být a nijak ho neošetřovat. I když se opar obvykle zahojí sám, bez léčby může trvat déle a být bolestivější. Včasné použití antivirových přípravků (například léků s aciklovirem) může průběh výrazně zkrátit a zmírnit nepříjemné příznaky, pokud se aplikují už při prvním pálení nebo svědění.

Mezi méně obvyklé, ale stále rozšířené mýty patří i používání ušního mazu na opar. Přestože mu někteří lidé přisuzují léčivé účinky, ve skutečnosti nemá žádný vliv na samotný virus a může naopak přinést do postiženého místa další bakterie. Výsledkem pak může být podráždění kůže a pomalejší hojení.

Někteří lidé se snaží opar dezinfikovat alkoholem, kolínskou nebo parfémem. Tyto látky sice mohou působit antisepticky, ale zároveň pokožku výrazně vysušují a dráždí. Výsledkem bývá větší bolestivost a pomalejší regenerace.

Přikládání ledu může krátkodobě ulevit od nepříjemného pocitu pálení, ale samotný průběh oparu nijak neovlivní. Virus tím nezastavíte, pouze dočasně zmírníte projevy.

Opar sice často propukne při oslabení organismu, například při nachlazení, jeho příčina je ale jinde. Způsobuje ho virus herpes simplex, který v organismu přetrvává po celý život. Spouštěčem mohou být kromě nemoci i stres, únava, hormonální změny, sluneční záření nebo oslabená imunita. Proto se může objevit i ve chvílích, kdy se člověk jinak cítí zdravě.

Opar je nakažlivý po celou dobu, kdy je aktivní – tedy od prvního svědění až po úplné zahojení. Nejvyšší riziko přenosu je ve fázi puchýřku, ale virus se může šířit i později. Proto je důležité vyhnout se líbání, sdílení ručníků nebo kosmetiky a dbát na hygienu rukou.

Místo neověřených rad je lepší vsadit na osvědčené postupy. Základem je včasná reakce – ideálně už při prvních příznacích. Pomoci mohou náplasti na opary, které chrání postižené místo, antivirové krémy nebo mukoadhezivní bukální tablety. Ty se aplikují přímo na dáseň, takže účinná látka dosahuje vysoké koncentrace v labiální sliznici, kde zabraňuje množení virů. Důležité je také opar zbytečně nedráždit a nesahat na něj, aby nedošlo k jeho šíření.

Velkou roli hraje i prevence. Riziko opakovaného výskytu může snížit posílení imunity, dostatek spánku, zvládání stresu a ochrana rtů před sluncem. Pokud se opary objevují často, vyplatí se konzultace s lékařem, který může doporučit vhodnou léčbu nebo další postup.