Krvácela do mozku a odstranili jí část lebky. Matka dvou dětí se přesto nevzdala a vrátila se domů

Nyní uplynuly dva roky od okamžiku, kdy se matce tehdy šestnáctileté dcery a třináctiletého syna ve vteřině změnil život. Jednoho rána ji zasáhla prudká bolest hlavy, upadla na zem a její stav se rychle zhoršoval.

Ženu ze Svatobořic-Mistřína převezli do kyjovské nemocnice, kde lékaři na CT zjistili rupturu aneurysmatu, tedy prasknutí výdutě na mozkové cévě spojené s krvácením do mozku.

Mozkové aneurysma patří mezi závažná onemocnění, která se často projeví až ve chvíli prasknutí a krvácení do mozku. Několik minut předtím přitom může člověk vést zcela běžný život, jako tomu bylo v případě Veroniky.

Kvůli masivnímu otoku mozku putovala z Kyjova do Fakultní nemocnice Brno, kde podstoupila takzvanou dekompresní kraniektomii, tedy výkon, při kterém je dočasně odstraněna část lebeční kosti. Po stabilizaci se vrátila do kyjovské nemocnice, kde byla postupně odpojena od umělé plicní ventilace.

Ačkoliv se jí podařilo zachránit život, rozběhl se běh na dlouhou trať v podobě intenzivní ošetřovatelské péče. Následky krvácení do mozku totiž byly vážné. Žena trpěla poruchou polykání a omezenou hybností pravé paže, což ovlivňovalo její soběstačnost.

Po stabilizaci byla s tracheostomií, tedy umělým vstupem do průdušnice umožňujícím dýchání, převezena do zařízení Chronicare v Brně na oddělení dlouhodobé intenzivní péče. Právě tam začala práce, která bývá méně viditelná než samotná záchrana života, ale pro budoucnost pacienta je stejně důležitá.

„Díky každodenní práci multidisciplinárního týmu lékařů, zdravotních sester, fyzioterapeutů, logopedů a dalších specialistů se Veronika postupně učila znovu zvládat základní životní funkce. Nácvik dýchání, polykání, komunikace, příjmu potravy i soběstačnosti vedl krok za krokem k významnému zlepšení jejího zdravotního stavu,“ sdělil primář kliniky Petr Jelínek.

Veronika sice stále dochází na kontroly, ale může být doma s rodinou, komunikuje s okolím a dosáhla výsledků, které by se na začátku léčby zdály téměř nemožné.

„Jsem soběstačná, ale stále sledovaná na neurologii v Kyjově a ve Fakultní nemocnici Brno. Cítím se dobře, ale docházím i na logopedii, protože mám stále problém s řečí. Se vším mi pomáhá maminka,“ nechala redakci vzkázat Veronika.