Článek
„Vrchní soud v Praze dnes obě odvolání zamítl,“ uvedla Novinkám mluvčí vrchního soudu Kateřina Dostálová.
Obžalovaná v odvolání požadovala nižší trest, státní zástupkyně naopak přísnější postih. Původně pro ženu žalobkyně navrhovala dvacetiletý trest, vzhledem k prohlášení viny by akceptovala i o rok nižší.
K brutální vraždě se žena uchýlila loni v říjnu v Kolíně, kde s dcerkou žila. Poté, co se žena vrátila z třídních schůzek, kde se dozvěděla, že její dcera nezvládá školní program a bude vyžadovat speciální péči, ubodala holčičku kuchyňským nožem s dvaceticentimetrovou čepelí.
Celkem jí zasadila 96 ran, v podstatě do celého tělíčka. Podle spisu dívenka vnímala všechny rány, všech téměř sto ran vzniklo před smrtí. Holčička se snažila bránit, měla řezné rány na dlaních, jak se snažila mámě vytrhnout nůž z ruky, ale marně.
„Dívala se na mě a všimla si, že držím v ruce nůž. Začala si stoupat a natahovat ke mně ručičky a chtěla mě obejmout. Vycítila, že je něco špatně, ale nebylo snadné vysvětlit dítěti, co. Řekla jsem jí, že odejdeme společně, že ji tu nenechám napospas osudu,“ popsala u krajského soudu žena.
Předtím totiž spolykala množství analgetik, sama uvedla, že asi šest hrstí. Než ale prášky zabraly, rozhodla se, že dceru zabije. „Plán byl zabít sebe a (dceru) nechat rodičům. Ale pak mě napadlo, že bude potřebovat speciální péči, a to bude znamenat spoustu starostí. Tak jsem si řekla, že nemůžu své starosti hodit na své rodiče. Tohle je mé dítě a můj problém,“ prohlásila také.
Obžalovaná se pak pokusila o sebevraždu, ale jen se lehce řízla a upadla do bezvědomí, když spolykané medikamenty zafungovaly. Podle svých slov si z vraždy pamatuje „pouze“ první tři čtyři rány, pak už nic. Na místě činu ji druhý den našli hasiči a policie, které přivolala matka obžalované.
Žena čin u nalézacího soudu vysvětlovala komplikovanou životní situaci, kdy otec (se kterým už nežila) na dceru přispíval málo a jen prvních pět let, do toho splácela hypotéku, čas od času si musela půjčit od matky. Dcerce bylo diagnostikováno vzácné genetické onemocnění, obžalovaná měla proto obavy o budoucnost dcery.
Někde se prý dočetla, že se děti s touto genetickou vadou nedožijí dospělosti. Což se nijak nezakládá na pravdě. „Milovala jsem ji, ale bylo mi jí neskutečně líto. Říkala jsem si, co jsme komu udělaly, že to muselo potkat zrovna nás,“ konstatovala v červnu žena, než prohlásila, že je vinná.
