Komu vadí estrogen, tomu pomůže gestagen. Pravdy a mýty o hormonální antikoncepci

Poprvé hormonální antikoncepci, konkrétně Enovid, schválili v USA už v květnu 1960. Velkou zásluhu na tom měla americká feministka Margaret Sangerová, která dlouhé roky vedla kampaň za zavedení bezpečné a účinné antikoncepce. První československý preparát byl uveden na trh v roce 1965. Šlo o Antigest, který však nebyl pro každou ženu. Na předpis antikoncepci dostávaly pouze ty se zdravotními problémy nebo mnoha dětmi. Situace se změnila koncem osmdesátých let, kdy se na trhu objevily další značky.

Není tomu tak. Za dobu vývoje ušla hormonální antikoncepce obrovský kus cesty - nejen že se výrazně snížily dávky hormonů, ale změnilo se i jejich složení. Obecně se ví, že některá hormonální antikoncepce může zvyšovat riziko trombózy nebo infarktu. Ženy se ale častěji obávají zvyšování hmotnosti, ztráty libida a neplodnosti. Ohledně přibírání na váze mají hormony na svědomí maximálně dva až tři kilogramy. Libido je ovlivněno mnohem více vztahy než hormonálními hladinami. Pověst ztráty budoucí plodnosti zase více souvisí s odkládáním těhotenství do pozdějšího věku, kdy se snižují šance na otěhotnění.

Principem hormonální antikoncepce je zablokování ovulace, tedy uvolnění vajíčka z vaječníku. Zároveň zahustí hlen v děložním čípku, což brání spermiím proniknout k vajíčku. Moderní antikoncepční pilulky umožňují až 24hodinovou chybu v užívání, aniž by se snížila účinnost. Po opakovaném zapomenutí nebo při poruše vstřebávání, například při průjmu, už hrozí selhání metody.

To je mýtus. Jedná se o jednu z forem kombinované hormonální antikoncepce (forma antikoncepce, která obsahuje dvě ženské pohlavní hormony – estrogen a progestin - pozn. red.). Lepí se přímo na tělo a jednou týdně se musí vyměnit. Po přilepení se z náplasti uvolňují hormony, které se přes kůži dostávají do krevního řečiště, zabraňují uvolňování vajíček z vaječníků a zahušťují hlen děložního čípku, čímž omezují pohyb spermií a brání tak neplánovanému otěhotnění.