Jako poslední odchází sluch. Co prozradily průvodkyně umírajících o okamžicích před smrtí

I když může být nepříjemné o smrti přemýšlet a mluvit, smrt je každodenní a společná lidská zkušenost – proces, na který je tělo vybaveno. „Stejně jako tělo ví, jak se narodit, ví také, jak zemřít,“ uvedla pro Washington Post (WP) Diane Buttonová, dula pro umírání ze severní Kalifornie a lektorka na University of Vermont.

U lidí s nevyléčitelnou diagnózou může být tento přechod dokonce vnímán jako potřebné vysvobození: „Mnoho lidí je na konci života klidných, protože dlouho žili v nemocných tělech a smrt jim připadá lepší než pokračovat v takovém životě,“ řekla Jill Schocková, zakladatelka organizace Death Doula LA.

Buttonová prozradila, že většina lidí na konci života nelituje dovolených, které neabsolvovali, ani peněz, které nevydělali, ale často litují věcí, které neřekli. „Pokud jste se svým životem smířeni, když umíráte, může být i samotný proces umírání klidnější,“ řekla.

Když je člověk v hospicové péči, léky mají za úkol zvládat příznaky – včetně bolesti. „Lidé možná před desítkami let viděli bolestivé umírání blízkého člověka, ale léky dnes dokážou utrpení velmi dobře zmírnit,“ připomíná Buttonová.

Součástí práce duly je pomoci zajistit, aby měl umírající člověk dostatek léků proti bolesti a aby v tomto období netrpěl.

U umírajících lidí je běžný neklid – mohou si například tahat za oblečení nebo škrábat prostěradlo. Tento stav se nazývá terminální neklid a může nastat při postupném selhávání orgánů, které ovlivňuje činnost mozku. Léky mohou podle Schockové „pomoci umírajícímu člověku uvolnit se a cítit se během procesu klidněji“.

Je také normální, že člověk na konci života přestane jíst a pít, protože tělo potřebuje méně energie a polykání může být příliš namáhavé. Není proto nutné člověka, který umírá, nutit k jídlu nebo pití – nezpůsobí mu to úlevu a může mu to naopak působit obtíže.

Umírající lidé často zažívají náhlý příliv energie, obvykle několik dní před smrtí. Tento jev se někdy nazývá „poslední vzepětí na konci života“ (end-of-life rally) nebo terminální jasnost vědomí (terminal lucidity).

Dochází k tomu, že člověk, který předtím málo jedl, mluvil nebo reagoval, najednou ožije a krátce se začne chovat „jako dřív“. Blízcí si to mohou vyložit jako známku zlepšení zdravotního stavu, ale ve skutečnosti to může znamenat, že se tělo blíží ke konci života.

Tento dočasný příliv energie může být cennou příležitostí k tomu, aby se rodina spojila a vytvořila si vzpomínky. „Byla jsem se svou babičkou, když umírala, a najednou otevřela oči. Měli jsme dva nádherné dny plné rozhovorů,“ svěřila se dula pro umírání ze Severní Virginie Kristen Pattersonová.

Několik dul pro umírání podle WP uvedlo, že někteří jejich umírající klienti ve dnech před smrtí viděli své zemřelé blízké. Buttonová vzpomínala na případy, kdy se klienti natahovali po někom, kdo zemřel před desítkami let, nebo volali jméno zesnulého příbuzného.

Někteří lidé to považují za halucinace, zatímco jiní věří, že zesnulí blízcí přicházejí umírajícího člověka přivítat na onom světě. Pokud se to stane, když jste s umírajícím blízkým, dula Reid Gerdesová doporučuje tento zážitek přijmout, bez ohledu na to, ke které skupině názorů patříte: „Poslouchejte, jak o tom mluví, protože pro ně je to skutečné. Je to způsob, jak uctít jejich prožitek a projevit jim respekt během procesu umírání.“

Ve dnech před smrtí se pravděpodobně objeví známky toho, že se tělo člověka pomalu vypíná. Nejprve může odmítat jídlo a pití, protože je tento proces příliš vyčerpávající. Většina lidí podle Schockové začne „spát“ a přibližně 48 hodin před smrtí bývá v bezvědomí.