Epileptikům prospívá pravidelný sport

Odborníci v poslední době evidují mírný nárůst počtu epileptiků. „Souvisí to s lepší diagnostikou. Může být dán také tím, že se populace dožívá stále vyššího věku a objevují se nemoci doprovázené záchvaty,“ vysvětluje Milan Brázdil, který je také přednostou neurologické kliniky v brněnské svatoanenské nemocnici.

Častější je ale výskyt epilepsie i v dětské populaci, kde počet nemocných tvoří jedno procento. „Asi tři čtvrtiny z těch, kteří potom s touto nemocí bojují i v dospělosti, onemocní do osmnácti let věku,“ upřesňuje profesor Pavel Kršek, přednosta Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol a předseda České ligy proti epilepsii ČLS JEP.

Epilepsie se může projevovat hned několika typy záchvatů. „Asi u 70 procent pacientů je dokážeme zcela potlačit správnými léky a nastavením režimových opatření,“ upozorňuje profesor Brázdil.

Většině nemocných přitom kromě dostatku spánku a  správné stravy prospívá i pravidelný pohyb bez přetěžování. Bohužel řada nemocných se mu ze strachu ze zranění brání. Podle Brázdila k tomu ale není důvod.

Sport pomáhá také zlepšit psychiku a zmírnit stres. „Stav mezi spánkem a bděním, když nemocný jen dlouhodobě ospale posedává a polehává doma, je pro fungování mozku mnohem rizikovější než pozitivní stimulace, kterou mu přináší pohyb,“ podotýká profesor Pavel Kršek.

Základním pravidlem pro bezpečnost u fyzických aktivit je, aby se člověk s epilepsií nepřetěžoval, nesportoval úplně sám a aby včas dostatečně informoval okolí o své nemoci a o způsobu pomoci při případném záchvatu. „Při výběru sportovní aktivity je nutné samozřejmě zohlednit individuální zdravotní stav i průběh onemocnění pacienta. Zjednodušeně řečeno je třeba dbát o to, aby pacient neohrozil ani sebe, ani nikoho ve svém okolí. Tonicko-klonické záchvaty, dříve označované jako grand mal, přicházejí často bez varování, a tak asi nebude nejvhodnější zkoušet sám přeplavat přehradu. Jinak si však mohou pacienti vybírat mezi obvyklými sportovními aktivitami. Ochranná přilba je pak nezbytností u kola, bruslí, lyžování a podobných disciplín,“ zdůrazňuje profesor Brázdil.

Totéž platí i pro děti. „Snažíme se, aby naši pacienti sportovali co nejvíce a nebyli vylučováni z tělesné výchovy ve škole jen z důvodu přehnané opatrnosti a strachu. Přestože je dozor nad těmito pacienty náročnější, dá se obvykle zajistit tak, aby riziko poranění při záchvatu bylo minimalizované,“ tvrdí přednostka Kliniky dětské neurologie Fakultní nemocnice Brno Pavlína Danhofer.

Při sportu se také lidé snadněji seznámí, což je důležité hlavně pro děti, které se takto lépe začlení do kolektivu vrstevníků.

K bezpečnému prostředí pro děti s epilepsií přispívá i kurz Epilepsie, škola a sport, který pořádá pro učitele a trenéry spolek EpiStop ve FN Motol.