Trump zvažuje tři možnosti pro konflikt s Íránem

Všechny tři tyto možnosti Trump v posledních dnech a týdnech projednával na setkáních s americkým viceprezidentem J. D. Vancem, ministrem obrany Petem Hegsethem, předsedou Sboru náčelníků štábů Danem Cainem, zetěm a vyjednavačem Jaredem Kushnerem a svým zvláštním vyslancem Stevem Witkoffem.

„Každá z těchto možností se zdá být pro Trumpa z různých důvodů nepříjemná,“ poznamenal list The New York Times.

Podle něj se zdá, že od další eskalace vojenského konfliktu americký prezident ustoupil. Oficiálně se to stalo kvůli jednání ománské delegace v Teheránu o otevření Hormuzského průlivu.

Podle deníku se ale Trump na poradách dozvěděl, že masivní bombardování, které by odřízlo dodávky elektřiny a zasáhlo odolný raketový potenciál Íránu, ukrytý v podzemí, jen stěží povede k návratu Teheránu k smysluplným jednáním. Bylo mu také řečeno, že útoky takového rozsahu by mohly vést k obrovským civilním obětem a masovému hladovění těch samých Íránců, které kdysi slíbil chránit před jejich vlastní vládou.

Trumpovo váhání však může pramenit ze skutečnosti, že válka vyčerpala americké zásoby protiraketových systémů. Po 13 červencových po sobě jdoucích nocích útoků a protiútoků tyto zásoby údajně dosáhly kriticky nízkých úrovní, a proto byly jedním z hlavních faktorů v prezidentově rozhodnutí v posledních dnech odložit velkou eskalaci války.

Druhou Trumpovou možností je posílit sankce proti vývozu íránské ropy a dalšího zboží co nejtvrdší americkou blokádou íránských přístavů. Tato varianta však bude nejspíš pro Trumpa příliš pomalá a nejistá.

Současný vládce Bílého domu hovořil o ekonomickém kolapsu Íránu již v roce 2018, kdy odstoupil od jaderné dohody uzavřené za prezidentování Baracka Obamy a zavedl to, co nazval drtivou kontrolou. Jenže o osm let později íránský teokratický režim žije dál a nic neslevil ze svých jaderných ambicí, které byly oficiálním důvodem pro rozpoutání války. Navíc prosazování sankcí by se neobešlo bez velmi nákladné americké vojenské přítomnosti v regionu.

Třetí možností je podle The New York Times „vyhlásit vítězství a jít domů“. Trump se zdál být na cestě tímto směrem již před měsícem, když prohlásil, že zvolil příměří a jednání, protože nechtěl riskovat ekonomickou krizi, která by ho srovnávala s prezidentem Herbertem Hooverem, za jehož vlády v roce 1929 vypukla Velká hospodářská krize. „Nechtěl jsem být svědkem ekonomické katastrofy,“ řekl Trump.

Jenže i „vyhlášení vítězství a odchod domů“ s sebou nese své náklady.

„Pokud prezident opustí Írán, který má silně obohacený uran, byť pohřbený pod troskami jaderného zařízení, a Hormuzský průliv de facto pod svou kontrolou, nepodaří se mu vyřešit problém, který odstartoval jeho útok. K tomu vytvoří obrovský nový problém pro energetické trhy,“ uvedl list. „Definovalo by to jeho odkaz a jasně by to ukázalo, že jeho moc je omezená, i když v lednu tvrdil, že je bez hranic,“ doplnil.