Tragická výprava dvou Japonek na Huascarán. Čtyřicetiletá kosmetická chiruržka 350 metrů pod vrcholem umrzla

Chiaki před cestou do peruánských And sdílela svou radost z plánované akce na sociálních sítích. „Budu si užívat každou chvilku,“ napsala na svém profilu vášnivá horolezkyně, která tvrdila, že „bez lezení po horách není ten správný život“.

Na své rozhodnutí doplatila asi 350 metrů pod vrcholem, kde se dvojice lezkyň, podle médií zkušených, dostala do vážných problémů kvůli prudké změně počasí. Pokračování ve výstupu bránila hustá mlha a sněhová bouře.

Přeživší Saki Teradaová (vlevo) a Chiaki Inadaová

Během dne se teploty kolem skalnatého gigantu pohybují kolem dvanácti stupňů pod nulou, v noci pak podle tiskové agentury Andina klesají až na minus 30 stupňů.

Chiaki a Saki uvázly v pasti, nemohly ani nahoru, ani dolů a síly jim ubývaly. To vše ve výšce 6400 metrů, kde je výrazně nižší koncentrace kyslíku.

V bezvýchodné situaci ženy zavolaly na tísňovou linku, ale trvalo skoro tři dny, než se k nim horští záchranáři propracovali. Chiaki už pomoci nedokázali, zemřela na těžké podchlazení a výškovou nemoc.

Když si vyčerpaná Saki všimla, že Chiaki už nežije, učinila podle serveru Perú21 těžké rozhodnutí a vzala si její bundu, aby se zahřála a zachovala si naději na přežití.

Po příchodu záchranářů pak zpočátku odmítala sestoupit - nechtěla místo opustit bez Chiaki. To evakuaci zkomplikovalo a vyžádalo si nasazení druhé záchranné skupiny, která tělo Chiaki snesla do údolí o něco později.

Přeživší ženu v kritickém stavu dopravily do bezpečí vrtulník a sanitka. Lékaři nevyloučili, že jí budou muset amputovat některé prsty na rukou i nohou.

Snaha o zdolání Huascaránu se stala v květnu 1970 osudnou čtrnácti účastníkům československé horolezecké expedice. Zemětřesení o síle 7,9 stupně tehdy uvolnilo z hory masivní lavinu ledu, kamení a bahna, která zavalila základní tábor skupiny. Všichni její členové i s chilským průvodcem zahynuli.