Článek
Karina Blancová se chystala odstartovat lekci spinningu, kde je lektorkou, když se začala otřásat země. Jak otřesy sílily, vyběhla z budovy společně se všemi ostatními.
„Když jsem si uvědomila, jak silné to zemětřesení vlastně bylo, začala jsem křičet: ‚Moje dcera, moje dcera!‘ Okamžitě jsem sedla do auta a jela jsem tak rychle, jak to jen šlo,“ uvedla matka 12leté dívky. Ta byla v době zemětřesení doma. Po prvním, už tak silném, udeřilo o několik sekund později druhé, jedno z nejsilnějších, které kdy Venezuelu zasáhlo. Mělo sílu 7,5 stupně Richterovy škály.
V momentě, kdy Karina dojela do místa bydliště ve městě Caraballeda, dům byl fuč: „Viděla jsem jednu budovu, pak mezeru, kde stával náš dům, a poté další budovu.“
Když zemětřesení začalo, Fabiana vběhla do kuchyně bytu, který se nacházel v prvním patře domu, a držela se kuchyňské linky. Pak se na ni doslova zbortil svět.
„Viděla jsem, jak se vše klepe, padá a rozbíjí. Pak se rozestoupily zdi a objevily se obří trhliny. V ten moment jsem si jen pomyslela, že to nemůžu přežít a zemřu. Nikdo mě nepřijde zachránit,“ popsala hrůzné chvíle Fabiana.
Mezitím hrůzné chvíle prožívala venku i její matka, která spatřila půlku postele své dcery, jak vyčnívá ze sutin: „Běhala jsem z jednoho konce areálu na druhý a jen bezmyšlenkovitě křičela: ‚Ona je mrtvá. Moje dcera je mrtvá.‘ Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat,“ přiznala matka.
Viktor, můj hrdina
Fabiana ležela uvězněná pod sutinami tváří nahoru. Ač se jí strop skoro dotýkal obličeje a ona měla běžně problémy s klaustrofobií, popsala, že v těchto chvílích se jí tělem rozlil zvláštní klid. Připouští, že možná byla v šoku.
„Z nějakého důvodu jsem v sobě měla naději a víru. Jedna má noha byla ohnutá v bolestivé poloze, ale povedlo se mi pohnout se sutinami, a tak jsem ji mohla narovnat. Sice jsem se přitom hodně poškrábala, ale našla jsem na dosah ruky lahev kečupu a nějaký strouhaný sýr, to mi pomohlo udržet se při vědomí,“ popsala dívka.
Když pak nedaleko začala volat o pomoc jiná žena, Fabiana jí odpověděla. Ženu se podařilo z trosek vyprostit za šest hodin. Právě ona řekla dobrovolníkům o tom, že je Fabiana naživu. Ta dokonce nahmatala svůj mobil a natočila video, ve kterém popsala, co se stalo. Neměla však signál, aby ho mohla odeslat.
Její matka poté dlouhé hodiny prožívala neskutečný kolotoč emocí. Popisovala, že ve chvílích, kdy zcela ztratila naději a obracela se k Bohu, aby jí dal sílu na život bez její dcery, někdo k ní přišel a řekl jí: „Vaše dcera žije.“
Jenže dobrovolníci se k ní nedokázali dostat. A když dorazili hasiči a směrem do trosek křičeli, nikdo se neozýval. „Řekli mi, že není co dělat, a odjeli. Hlavou se mi začala prohánět myšlenka, že se možná udusila nebo dostala infarkt. Pak ke mně přišel jeden dobrovolník a zeptal se mě, co se děje. On, Viktor, byl můj hrdina,“ popsala matka dívky.
Jako v televizním seriálu
Dobrovolník vyšplhal na sutiny a volal na případné přeživší, aby se ozvali. Tentokrát Fabiana volání slyšela a odpověděla. Netrvalo dlouho a dorazilo více dobrovolníků s náčiním. Padla sice tma, ale lidé rozsvítili reflektory svých automobilů a motorek, aby mohly záchranné práce pokračovat. Dobrovolníci se nakonec k Fabianě prosekali zhruba ve dvě hodiny ráno, od zemětřesení to trvalo dlouhých 32 hodin.
„Když jsem ve vysekané díře spatřila své zachránce, měla jsem obrovskou radost. Došlo mi, že to přežiju. Když jsem vyšla ven, viděla jsem svou rodinu a spatřila jsem trosky našeho domu, který se úplně zřítil. Připadala jsem si jak v nějakém seriálu. Říkala jsem si, že to nemůže být skutečné,“ uvedla 12letá dívka, která si z hrůzné situace odnesla jen zlomenou nohu, škrábance a drobné pohmožděniny.
„Z bezmála padesáti lidí, kteří v našem domě pobývali, jen tři byli vyproštěni živí. Cítím tolik bolesti, když myslím na naše sousedy a přátele. Zabere nám to nějakou dobu se z toho zotavit, ale zvládneme to. Co více by matka mohla chtít? Má dcera žije,“ dodala Karina.
