Nejdelší konkláve trvalo tři roky, jednoho papeže vybrala holubice

Psal se rok 236, křesťanská komunita v Římě diskutovala o potenciálních kandidátech, když na hlavě jednoho kolemjdoucího přistála bílá holubice. Křesťan Fabián, jak se jmenoval, do papežského úřadu spadl rovnýma nohama.

„V tom všem, pohnuti božskou inspirací, dychtivě a z celého srdce zvolali, že Fabián je toho hoden,“ napsal Eusebius z Cesareje, tehdejší církevní historik. Pro nového římského biskupa (papeže) to nebylo žádné zvláštní požehnání, protože o 14 let později zemřel mučednickou smrtí za císaře Decia, který vydal zákon o pronásledování křesťanů. Fabián byl sťat a později prohlášen za svatého.

V rané církvi byli papeži voleni členy duchovenstva a římské šlechty a hlasování bylo předmětem rozsáhlých intrik. Jedna z nejkontroverznějších voleb se konala v roce 532 po smrti Bonifáce II. Zahrnovala „rozsáhlé podplácení královských úředníků a vlivných senátorů“, uvádí P. G. Maxwell-Stuart v knize „Papežové. Život a vláda“. Nakonec byl vybrán obyčejný kněz Mercurius. Stal se prvním papežem, který si změnil jméno na Jan.

Myšlenka zavírání kardinálů za účelem povzbuzení k rychlému rozhodování se zrodila ve 13. století. V roce 1241, když byly volby odloženy, hlava římské vlády zavřela kardinály ve zchátralé budově a odmítla nechat jim čistit toalety nebo poskytovat lékařskou pomoc těm, kteří onemocněli.

Kardinálové ale vzdorovali: rozhodli až po smrti jednoho z nich a po 70 dnech se shodli na Goffredovi Castiglionim, který se stal Celestinem IV.

Nejdelší konkláve v historii trvalo téměř tři roky. Po smrti Klementa IV. v listopadu 1268 se konalo v papežském paláci ve Viterbu nedaleko Říma. Začalo koncem roku 1269 a v červnu 1270 frustrovaní místní obyvatelé sundali z paláce střechu ve snaze volbu urychlit. Přesto byl papež zvolen až v září 1271. Teobaldo Visconti se stal papežem Řehořem X.

Právě on v reakci na chaos kolem své volby změnil pravidla a vyžadoval, aby se kardinálové sešli do 10 dnů od papežovy smrti. Také rozhodl, že nebudou omezeni pouze uzavřeným prostorem, který nesměli opouštět. Pro případ, že by se nemohli shodnout, měl se jim snižovat přísun jídla. První omezení přicházelo po třech dnech, po dalších pěti dnech dostali jen chléb, víno a vodu. Podle Řehořova rozhodnutí totiž nesměli použít vlastní peníze na nákup jídla.

Papež se volil po staletí v Apoštolském paláci a od roku 1878 v Sixtinské kapli. Kardinálové tehdy spali v paláci, kde byla rozmístěna polní lůžka a na každých deset kardinálů připadala jedna koupelna. Jan Pavel II. zvolený v říjnu 1978 zřejmě právě kvůli tomu nařídil výstavbu domu svaté Marty. Vznikl na vatikánském pozemku a stál tehdy 20 milionů dolarů.

K dispozici je tak nyní více než stovka apartmánů a asi dvacet jednolůžkových pokojů. Během konkláve jsou v nich ale zavřená okna.

Technicky se papežem může stát každý pokřtěný muž, ale posledním, kdo dříve nebyl kardinálem, byl arcibiskup z Bari Bartolomeo Prignano, který se v roce 1378 stal Urbanem VI.

Nejdelší volba ve 20. století trvala pouhých pět dní a hlasovalo se 14krát – Pius XI. byl zvolen v únoru 1922. Benedikt XVI. byl v roce 2005 zvolen během pouhých dvou dnů a hlasovalo se čtyřikrát. U Františka v roce 2013 to také trvalo dva dny, ale bílý kouř u komína stoupal až po pěti hlasováních.