Katamarán se na nás řítil rychlostí 16 metrů za sekundu. Kapitán popsal srážku, při níž zemřeli čtyři Češi

Podle skippera, který se po moři plaví 25 let, začal osudný den absolutní pohodou. Posádka, kterou tvořila sehraná parta přátel jezdících do Chorvatska pravidelně, vyplula kolem desáté hodiny dopoledne ze zátoky Nečujam na Šoltě. Pluli na motor a následně vytáhli plachty při mírném větru kolem pěti uzlů. „Jeli jsme něco kolem tří uzlů,“ upřesňuje skipper autorům textu Daniele Jírové a Jiřímu Zindulkovi na webu Boatsafe s tím, že na palubě panoval klid a kormidla se ujal jeho dlouholetý zkušený kamarád Petr.

Blížící se katamarán zaznamenal český kapitán nejprve jako malý bod ve vzdálenosti jednoho až dvou kilometrů. Zvuk motorů velkého plavidla nebyl vůbec slyšet. Znervózněl, až když se loď jedoucí rychlostí přes šestnáct metrů za sekundu přiblížila na zhruba 500 metrů.

„Katamarán netroubil ani nezměnil směr. A tehdy jsem zavolal na Petra u kormidla, ať uhne. A protože my jsme měli plachty na pravoboku, tak on instinktivně uhnul doprava,“ popisuje skipper první manévr.

Pozice se však během okamžiku ještě zhoršila. „Tak jsem na něho zavolal: ‚Petře, doleva‘. A od té doby to bylo už do nárazu asi 6 nebo 8 vteřin. Viděli jsme, že se pořád řítí na nás, a věděli jsme, že už neuděláme nic.“

Samotný náraz popsal jako scénu z hrozného scénáře. „Jenom jsem jako ve filmu viděl, jak ten plovák naráží dva metry ode mě do lodi a proráží se dál dopředu. A v okamžiku jsem už Petra neviděl a nikdy už jsem ho neviděl. Ani kamarády Jiřinku s manželem Petrem. Ani potom, ani v troskách, nikde,“ vzpomíná jachtař. Katamarán podle něj do plachetnice narazil pravým plovákem a měl i po nárazu rychlost, takže české plavidlo hrnul ještě chvíli před sebou.

Plachetnice Beneteau Oceanis 46.1 se začala okamžitě potápět. Skipperovi se ještě na poslední chvíli podařilo z trosek kokpitu a zpod utrženého stolu vyprostit svou přítelkyni Marcelu, která už byla celá pod vodou.

„Bylo to asi potom pět až šest vteřin, byli jsme ještě v troskách paluby a loď pod námi zajela dolů. Ocitli jsme se okamžitě ve vodě, nemuseli jsme nikam skákat. Prostě ta loď pod námi jenom zajela do vody.“

Zatímco jedna z členek posádky, Martina, přežila zázrakem v salonu a vyplavala otvorem po nárazu, další čtyři lidé včetně kormidelníka Petra a muže, který si šel před srážkou číst do pravé kajuty knížku, nehodu nepřežili.

Přeživší plavali ke katamaránu i se zraněnou Marcelou a byli pak vytaženi posádkami okolních lodí. Teprve poté se postupně potvrdilo, že čtyři členové posádky nehodu nepřežili. Podle svědectví skippera však pomoc nefungovala optimálně. Jeho těžce zraněná přítelkyně, která měla zlámaná čtyři žebra, popraskané obratle a hrudní kost, ležela na rozpálené palubě katamaránu bez pomoci půl hodiny. „Protože pálilo slunce, dělal jsem jí tělem stín, aby jí to nesvítilo na obličej,“ přibližuje první chvíle po záchraně skipper. Záchranáři podle něj dorazili za půl až tři čtvrtě hodiny a zraněné nakonec odvážela policejní loď, nikoliv záchranářská.

Tvrdý přístup pokračoval i v nemocnici ve Splitu, kde byli přeživší od sebe odděleni. „Já jsem dostal tříčlennou eskortu policistů, která mi zakazovala se k ostatním přiblížit. Když vezli moji zraněnou přítelkyni kolem mě na CT, nesměl jsem k ní ani jít,“ tvrdí skipper.

Češi strávili většinu dne v mokrém oblečení, bez věcí a v nemocnici jim byly vystaveny účty, které neměli, jak zaplatit. Výrazně jim pomohl až český konzul a následně i velvyslanec Petr Gandalovič. Po propuštění z nemocnice a výslechu na policejní stanici odjeli přeživší s konzulem na hotel a hned druhý den ráno se vrátili zpět do České republiky.

Vyšetřování tragédie nadále běží, nicméně přeživší členové posádky se již do Splitu vracet nechtějí. Minulý pátek je navštívili ostravští kriminalisté s požadavkem chorvatské strany na další výslech.

„A to jsme odmítli, že nechceme jet do Splitu, ale že jsme ochotni všechno odpovědět na služebně ostravské policie, případně pomocí telekonference. My jsme plně k dispozici, ale nechceme do Chorvatska,“ uzavírá skipper, který celou událost stále vnímá jako zlý sen.