Článek
Harald z rodu Glücksburků se narodil 21. února 1937 jako třetí potomek a jediný syn budoucího krále Olafa V. Královská rodina o tři roky později utekla před nacistickou okupací do exilu ve Švédsku a Spojených státech. Do rodné země se vrátil až po skončení druhé světové války.
Než se stal králem, byl Harald také úspěšným sportovcem. V letech 1964, 1968 a 1972 jako jachtař Norsko reprezentoval na letních olympijských hrách. Nejlépe se umístil v roce 1964, kdy skončil osmý.
V roce 1968 se Harald oženil se Sonjou Haraldsenovou. Jejich sňatek byl kontroverzní, protože nynější královna Sonja není urozeného původu. Spolu měli dvě děti, dceru Martu Luisu a syna Haakona, který je Haraldovým nástupcem.
Na královský trůn Harald po smrti svého otce nastoupil v lednu 1991. Stal se tak prvním norským panovníkem, který se v Norsku i narodil, od korunovace Olafa IV. v roce 1380. Podle norské ústavy má král exekutivní moc, ale nemá politickou zodpovědnost ji používat. Pokud by ji chtěl použít, musel by jeho rozhodnutí podepsat i jeden z členů vlády. Role norského krále je tak převážně ceremoniální.
Během své vlády se Harald několikrát potýkal se zdravotními problémy, kvůli nimž ho musel jeho syn Haakon zastoupit jako regent.
Letos 17. srpna byl král v Oslu hospitalizován s bakteriální infekcí krevního oběhu. Od smrti britské královny Alžběty II. v roce 2022 byl nejstarším evropským žijícím monarchou a o dva roky později se stal i nejstarším panovníkem v norských dějinách.
Norský král Harald V.
