Článek
U domova v Tuamu, který řídily jeptišky z řádu Bon Secours, bylo podle místní historičky Catherine Corlessové bez jakýchkoliv záznamů mezi lety 1925 a 1961 pohřbeno 796 nemluvňat. Některé z nich sestry pohřbily v nepoužívaném podzemním septiku. V pondělí byl pozemek kolem domova uzavřen a začala příprava na pátrání po ostatcích, ke kterému by se mělo přejít v polovině července, informuje deník The Guardian.
Domov v Tuamu ještě dříve sloužil jako chudobinec. To pátrání po dětských ostatcích výrazně zkomplikuje, protože to znamená, že na pozemku byly v devatenáctém století také pohřbívány oběti velkého irského hladomoru. „Kvůli velikosti pozemku a skutečnosti, že se jedná o ostatky nemluvňat, o kterých víme, že jsou… promíchané, to je neskutečně komplexní výzva,“ řekl Daniel MacSweeney, který má celou operaci na starost.
Provoz domovů pro ženy a děti irské úřady vyšetřovaly právě na základě díla zmiňované historičky Corlessové. Mladé ženy a dívky do těchto domovů po desetiletí chodívaly rodit, aby se jejich rodiny v hluboce katolické zemi vyhnuly ostudě a posměchu. Děti tam nechávaly a domovy jim pak sloužily jako sirotčince a adopční agentury. Vyšetřování ale potvrdilo, že rodící ženy byly v domovech vystavovány bídným podmínkám, misogynii a stigmatizaci. Zároveň byla v domovech vysoká úmrtnost nemluvňat.
Irská vláda se po zveřejnění výsledků vyšetřování v roce 2021 obětem formálně omluvila. Domovy pro matky a děti jsou považovány za temnou skvrnu irské společnosti. Domov v Tuamu konkrétně označil tehdejší premiér Enda Kenny už v roce 2017 za „komnatu hrůzy“.
„Žádné jeptišky se do našich domů nevloupaly, aby nám děti unesly. Dali jsme jim je do toho, o čem jsme se sami přesvědčovali, že je péče. Vzdali jsme se jich možná proto, abychom je uchránili barbarských pomluv, mrkání a popichování, kterými se ti, již se považují za svatější než ostatní, vyjadřovali obzvláště rádi. Vzdali jsme se jich kvůli našemu perverznímu a ve skutečnosti morbidnímu vztahu k tomu, čemu říkáme počestnost,“ řekl v parlamentu Kenny.