Článek
Své zamyšlení nad Štěfánikem zveřejnil Fico na Facebooku. „Věřím, že využijeme vzpomínku na výročí narození Milana Rastislava Štefánika také k zamyšlení se nad osobností a odkazy, které nám stále nabízí. Byl to Štefánik, kdo nám dal opět do rukou právo veta při rozhodování o dalším osudu Slovenska,“ uvedl předseda slovenské vlády.
„Nyní jsme se opět octli v podobném zlomovém období, jako to bylo začátkem 20. století,“ dodal Fico, aniž by upřesnil, co tím přesně myslí.
Fico se zaštiťuje slovenskými zájmy a suverenitou při obhajobě své politiky, kvůli níž se opakovaně dostává do střetu s evropskými partnery, jako tomu bylo třeba při schvalování protiruských sankcí. V nedávné minulosti také mluvil třeba o možném vystoupení z NATO.
Štefánika označil slovenský premiét za upřímného slovenského vlastence a mimořádnou vědeckou a vojenskou osobnost slovenských dějin.
„Možná právě díky jeho autentickému a vroucímu vztahu ke Slovensku a Slovákům je dnes osobností, která nás všechny tak vzácně spojuje a stále přitahuje svým charismatem, které nevyprchalo ani po více než stovce let,“ konstatoval slovenský premiér.
Milan Rastislav Štefánik
Štefánik podle Fica ani v cizině nezanevřel na svoji vlast. „Naopak, všechno jeho jednání bylo naplněné motivem pomáhat Slovensku v každém okamžiku a všemi možnými způsoby,“ uvedl předseda slovenské vlády, který Štefánika už v minulosti označil za svůj trvalý vzor a inspiraci.
Milan Rastislav Štefánik (21. 7. 1880 – 4. 5. 1919)
Astronom, voják, diplomat, jeden ze tří exilových zakladatelů Československa. Narodil se v malé slovenské vísce Košariská. Vystudoval v Praze astronomii, poté přesídlil do Paříže. Než dostal možnost věnovat se svému oboru, přivydělával si i jako kouzelník.
Za astronomickými jevy hodně cestoval, navštívil Turkestán, Alžírsko, pohoří Atlas, Saharu, Tunisko, Tahiti, Brazílii, Ekvádor. Mluvil osmi jazyky.
Jako průzkumný letec se účastnil bojů 1. světové války, dosáhl hodnosti generál francouzské armády. Díky jeho vizi a neúnavné diplomacii vznikly československé legie, jejichž vojenské úspěchy sehrály významnou roli při vzniku ČSR.
Po celý život měl křehké zdraví – zřejmě trpěl silnou nervovou poruchou (vagotonií), která se projevovala bolestmi žaludku.
Od listopadu 1918 až do své smrti při leteckém neštěstí byl ministrem vojenství ČSR. Spolu s posádkou zříceného letadla je pochován pod monumentálním pomníkem na hoře Bradlo.
Vzorem i Jánošík
Není to poprvé, co Fico zmínil své vzory z historie v souvislosti se svou politikou. V roce 2008 třeba označil za vzor své vlády Juraje Jánošíka a o slavném zbojníkovi řekl, že byl první slovenský socialista.
Historici pak upozornili, že Jánošík byl především zloděj a že postava, kterou znají Slováci hlavně z filmů, je pouze mýtem. Jeho zidealizovaná pozitivní stránka, že „bohatým bral a chudým rozdával“ podle nich nikdy neexistovala a neodpovídá historické skutečnosti.
Historik Dušan Kováč zdůraznil, že Jánošík byl obyčejný zbojník. „Byl odsouzený a popravený,“ konstatoval.
Politolog Grigorij Mesežnikov označil Ficovy výroky za projev mentálního plebejství a vyjádřil přesvědčení, že předseda vlády by se neměl hlásit k takové problematické postavě. „To, jak současný sociální demokrat prezentuje priority své vlády a své strany v tomto kontextu, svědčí o neuvěřitelné provinčnosti,“ uvedl tehdy Mesežnikov.