Slovensko je po čtvrtstoletí opět na rozcestí

V čele většiny průzkumů veřejného mínění figurovala těsně před sobotními předčasnými volbami strana Směr-sociální demokracie.

Šéf Směru Robert Fico stál v minulosti třikrát v čele kabinetu a pokaždé se projevil jako proevropský politik, který chtěl svého času dostat Slovensko do jakéhosi jádra Evropské unie, zavedl euro a navštívil Bílý dům. Po třech a půl letech v opozici je však Ficův slovník mnohem radikálnější, kritizuje Brusel kvůli protiruským sankcím, straší migranty, v případě návratu k moci nechce poslat na Ukrajinu „už ani náboj“, slaví výročí Slovenského národního povstání s fašisty a otevřeně se bratříčkuje s proruskými subjekty, jako jsou Slovenská národní strana a hnutí Republika.

Prezidentku Zuzanu Čaputovou označují členové Směru s oblibou za americkou agentku a sorošovce, stejně jako předsedu úřednické vlády Ľudovíta Ódora.

V případě návratu Fica k moci to vše nevěští nic dobrého a Slovensko se může dostat tam, kde už jednou bylo – do izolace. Určitě by si však rozumělo s Maďarskem Viktora Orbána.

Předvolební kampaň poznamenaly fyzické ataky, které v novodobé historii Slovenska nemají obdobu. Vrcholem byl konflikt bývalého premiéra Igora Matoviče (OLaNO) a exministra vnitra Roberta Kaliňáka (Směr). Podle posledních průzkumů pravděpodobně i díky tomuto incidentu měl Matovič výborný finiš kampaně. I když jeho OLaNO kandiduje v koalici a pro vstup do parlamentu musí získat minimálně sedm procent hlasů, zdá se, že vítěz minulých voleb (v roce 2020 získal přes 25 procent) se objeví i v nové Národní radě Slovenské republiky.

Naopak, klesající podporu zaznamenala strana Hlas-sociální demokracie Petra Pellegriniho, která ještě začátkem roku vévodila průzkumům veřejného mínění. Nedokázala však reagovat na Ficovu agresivní rétoriku a někteří voliči se od Hlasu vrátili zpět ke Směru. Stejně však může být Pellegrini po volbách nakonec jazýčkem na vahách. Pokud se přidá ke Směru, zvýší se Ficovy šance na návrat do premiérského křesla.

Pokud by však ve volbách zvítězilo hnutí Progresivní Slovensko vedené Michalem Šimečkou a oslovilo by Pellegriniho se zajímavou nabídkou, není vyloučena ani tato varianta. Zatím však má Hlas programově mnohem blíž ke Směru, z něhož Pellegrini a spol. v roce 2020 vystoupili. Šimečka se proto musí spoléhat na to, že se do parlamentu dostanou strany, které by upřednostnily spolupráci s progresivci.

Jednou z nich by mohla být strana Svoboda a Solidarita Richarda Sulíka, ale také strana Demokraté expremiéra Eduarda Hegera.

Demokraté se podle průzkumů pohybovali pod hranicí pěti procent potřebnými pro vstup do parlamentu. Jejich preference však měly v posledních dnech stoupající tendenci.

Už je jasné, že comeback Dzurindy, který stál v čele zmíněných pozitivních změn v roce 1998, se nezdařil. Průzkumy jeho straně Modří přisuzují zisk pouze jednoho procenta hlasů. Sobotní slovenské volby jsou však určitým referendem, zda bude země pokračovat po cestě, kterou započal právě Dzurinda, nebo Slovensko z této cesty sejde.