Hlavní obsah

Severní spojnici mezi Evropou a Asií si Moskva přísně střeží

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Drsné polární klima, silný vítr a nebezpečně driftující ostré ledové kry. Tak vypadá severní mořská cesta (Northern Sea Route) kopírující pobřeží Ruska ze severu, která spojuje Murmansk s japonskými přístavy. Jako první ji zdolal švédsko-finský šlechtic Nils Adolf Erik Nordenskiöld v rámci expedice Vega (1878–1879). Plavba trvá 18 dní.

Foto: Mapy.cz

Severní mořská cesta

Článek

„Je jedinou trasou, kde má Rusko unikátní kompetence,“ uvedl minulý týden Vladimir Panov, zástupce šéfa státní komise pro rozvoj Arktidy. Trasu lodím ve většině případů prorážejí ledoborce, Rusko v současnosti disponuje šesti s jaderným pohonem a další staví.

Podle některých odhadů ale tání ledovců způsobuje, že by trasa mohla být do roku 2030 převážně bez ledu.

Rusko koridor využívá hlavně k přepravě vytěženého nerostného bohatství, v budoucnu chce touto cestou zlepšit zásobování odlehlých končin Sibiře. Podle Panova letos „nehledě na složitou geopolitickou situaci“ objem přepravy dosáhl 32 mi­lionů tun, za dva roky by se měl zvýšit na 80 milionů a cílem je zvýšit kapacitu na 150 milionů tun do roku 2030. Za tímto účelem Rusko plánuje zvětšit flotilu ledoborců.

Na trase je desítka přístavů, nejdůležitějšími body jsou Sabetta na poloostrově Jamal, přes niž Rusko vyváží svůj zkapalněný plyn, dále Norilsk (těžba niklu) v ústí řeky Jenisej, který patří k nejvíce znečištěným místům na světě, a Pevek na Čukotce.

Toto nejsevernější ruské město je od roku 2019 plně zásobováno elektřinou z plovoucího atomového reaktoru na lodi Akademik Lomonosov, proti němuž významně protestovali ekologové a ochránci přírody. Získal proto svého času také přezdívku „plovoucí Černobyl“.

Ropa je navzdory problémům kolem dodávek z Ruska nejlevnější od začátku roku

Ekonomika

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám