Masivní finanční injekce Tunisku. EU za to očekává pomoc s migranty

„Tunisko spojuje s Evropskou unií geografie i mnohé z historie, máme společné strategické zájmy.“ Těmito slovy přivítala podle arabského mediálního domu al-Džazíra předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová podpis memoranda mezi Evropskou komisí a Tuniskem, jehož jádrem je omezení proudu migrantů ze subsaharské Afriky do jižní Evropy.

Nejen server Politico označuje dohodu za velké vítězství bruselské diplomacie. O uzavření podobných ujednání totiž EU usiluje s klíčovými státy celé roky, prakticky od začátku migrační krize v roce 2016. 

A Tunisko patří vedle Libye - která je však stále rozvrácená dlouhou občanskou válkou - k nejdůležitějším hráčům. Právě z jeho přístavů odplouvají na chatrných člunech směrem do Evropy desetitisíce uprchlíků pocházejících hlavně ze států střední Afriky.

Před nedělním podpisem dohody se ovšem museli evropští vyjednavači přenést přes řadu dilemat. Protějškem jim byl tuniský prezident Said Kaís, západními politiky obviňovaný z autoritářského stylu vlády a nedemokratického potlačování opozice. Cíle bylo také dosaženo za nemalou finanční sumu, EU slíbila Tunisku na různé projekty celkem 1,1 miliardy eur (v přepočtu asi 26 miliard korun).

Velká část peněz má směřovat do posílení kontroly na pozemních hranicích Tuniska, tedy s Libyí a Alžírskem. Ty z většiny procházejí neosídlenou pouští a dlouhé úseky nejsou nijak hlídané. Finance jsou určené i na zlepšení vybavení tuniských policistů a vojáků v boji proti převaděčským gangům.

Část evropské finanční pomoci však zamíří do oblastí, které s migrací přímo nesouvisí, například do školství či studentských výměn. Desítky milionů eur půjdou i na „zajištění makroekonomické stability“ - jinak řečeno, tyto peníze mají pomoci odvrátit kolaps chátrající tuniské ekonomiky.

Ve zlepšení situace s ilegální migrací doufají zejména v Itálii, na jejímž území končí většina běženců vyplouvajících na chatrných bárkách z tuniských přístavů. Nejbližší italský ostrov, Pantelleria, je od tuniských břehů vzdálen necelých 100 kilometrů. To je důvod, proč se vyjednávání i podpisu dohody s Tunisany účastnila vedle von der Leyenové také italská premiérka Giorgia Meloniová (a končící nizozemský předseda vlády Mark Rutte).

Podle italského ministerstva vnitra dorazilo v prvním pololetí tohoto roku k italským břehům více než 75 000 běženců. To je ve srovnání s rokem 2022 (31 900) více než dvojnásobný nárůst. Ne všem se však nebezpečnou cestu podaří dokončit a každoročně se stovky běženců ve vodách Středozemního moře utopí.