Hrál roli běžence. Úřady obelstil snadno

Ve skutečnosti se jmenuje Shams Ul-Haq. Pochází opravdu z Pákistánu, německé občanství ale získal už před 23 lety. Kromě němčiny hovoří jazykem urdu, arabsky a anglicky. Je to reportér magazínu Focus v utajení.

V roce 2015, kdy do Spolkové republiky bez jakéhokoli omezení proudily tisíce utečenců, prošel inkognito 35 ubytovnami a středisky s fiktivní totožností – a nikdo si toho nevšiml.

V ubytovně v Dortmundu, kde běženci dostávají takové porce, že přes polovinu vracejí, se Ul-Haq díky cigaretám a trošce hašiše seznámil se šesticí mužů ve věku od 18 do 35 let. „Chlapci si užívali už dva roky uprchlického turné přes půl Evropy: Nizozemsko, Francie, Belgie, Německo,“ napsal v týdeníku Focus.

Z Dortmundu imigrační úřady poslaly běžence-novináře v utajení do Ummy. Tam mu měli odebrat otisky prstů. Stejně jako několikrát předloni, i tentokrát snadno vyklouzl. Postával ve frontě, a když na něj přicházela řada, vymluvil se. „Je mi zle, musím se vrátit na pokoj.“ Žádný problém. „Přijď zítra,“ zaslechl.

Ul-Haq se bez potíží vypařil a namířil si to do Brém. Tam už na něho čekala kolegyně Nadja, původem z Libye, aby se mohla vydávat za jeho snoubenku. Vymysleli si, že se seznámili v uprchlickém středisku ve Vídni a převaděči je dostali do Německa. On se vydával za Inda, avšak provokativně si zvolil arabské jméno Mazúr Ahmad. Němci si měli jejich báchorku ověřit a případně je vrátit do Vídně. Nic takového se nestalo.

Po sejmutí otisků novinář nepochyboval o tom, že jeho podvod vyjde najevo – vždyť předloni tuto proceduru podstoupil desetkrát. „Všechno ale prošlo hladce – nikdo nenašel moje data v systému,“ žasl.

Na ubytovně se řeč častokrát stočila na prosincový teror na berlínském vánočním trhu. Většina ho uvítala jako trest boží za německé vměšování se do syrské občanské války.

Pak Ul-Huqa a Nadju poslali do Karlsruhe. V tamním azylovém domě nebyl problém obstarat si drogy – dealer se chlubil tím, že ve kšeftu jede i ochranka. Čečenci na ubytovně mu hned první večer ukázali propagandistické video Islámského státu (IS). Jeden z nich se vychloubal, že je stoupencem Islámského státu a že jeho chvíle teprve přijde.

Na další štaci v Mnichově to už konečně prasklo. Počítač zjistil, že otisky patří Mazúru Ahmadovi z Brém. V noci si pro něj přišli dva policisté a odvedli ho na služebnu k výslechu. Vymyslel si, že ho v Karlsruhe zbila ochranka a že chtěl pod jiným jménem začít znovu, a to v Bavorsku.

Utajený novinář se na ubytovnu nevrátil, ale zcivilizoval se a už pod pravou totožností si jako žurnalista nenechal ujít tiskovou konferenci s  Angelou Merkelovou. Kancléřky se tam zeptal, zda je možné, aby si ještě nyní uchazeč o azyl pořídil vícero totožností. „Máme otisky prstů, máme propojený systém dat. Už to nejde,“ prohlásila jistým hlasem Merkelová.