Francouzská veřejnost vzdává hold Kunderovi na české ambasádě v Paříži

Český velvyslanec v Paříži Michal Fleischmann ČTK řekl, že zatím nemá žádné informace o Kunderově pohřbu či pietní akci - ať už v Česku nebo ve Francii. V nadcházejících dnech se ale setká s vdovou po spisovateli Věrou.

Kondolenční knihu podle Fleischmanna podepsali diplomaté z Polska, Maďarska či Německa. Přicházejí také kondolenční e-maily, například od izraelských diplomatů.

Podle Fleischmanna by knihu měla osobně přijít podepsat i francouzská ministryně zahraničí Catherine Colonnaová.

Zájem veřejnosti o podpis do kondolenční knihy byl ve čtvrtek spíše slabší, ale Fleischmann si to vysvětluje tím, že byl pracovní den.

V pátek, kdy je ve Francii státní svátek, očekává větší zájem. O umístění knihy na ambasádě informovala francouzská rádia ve čtvrtek dopoledne.

O úmrtí Kundery ve čtvrtek rozsáhle informovala mnohá francouzská média. List Libération má černobílou fotografii českého literáta na celé titulní straně.

„Česko-francouzský romanopisec zemřel v úterý v Paříži ve věku 94 let. Zanechává po sobě dílo prodchnuté svobodou a kousavým humorem,“ napsal list.

Kunderova fotografie se objevila i na titulní stránce deníku Le Figaro. Je u ní titulek Milan Kundera, velikán literatury proti totalitě. Spisovateli žijícímu ve Francii od roku 1975 věnoval Le Figaro úvodník.

Jeho autor, francouzský spisovatel Étienne de Montety, si všímá i toho, že se Kundera v 80. letech odmlčel, odmítal rozhovory a přestal vystupovat v médiích.

Začala za něj mluvit jen jeho díla a varování, která v nich zazněla, „rezonují i v dnešní době, o 40 let později“, napsal de Montety.

Fotografii Kundery má na první straně rovněž deník La Croix. Snímek pořízený v listopadu 1976 je opatřen titulkem Explorateur de l´existence (Průzkumník existence).

V deníku Libération na Kunderu vzpomíná mimo jiné Jack Lang, francouzský politik, který v 80. a 90. letech minulého století zastával post ministra kultury.

„Mluvit o mém vztahu s Milanem Kunderou znamená mluvit o vztahu lidí mé generace k tomu, čemu se tehdy říkalo Československo, k umělcům, tvůrcům z této země, která poznala liberálnější dobu, ale i dobu mnohem represivnější,“ píše Lang.

Jak poznamenal, na Kunderově případu je výjimečné, že si „natolik prohloubil znalost kultury a jazyka, že následně napsal mnoho svých knih ve francouzštině“.