Článek
„Profesor Arday není první obětí naší toxické, neregulované mediální kultury a pokud nedojde k systémovým legislativním změnám, nebude ani poslední. Proto podporujeme vytvoření Ardayova zákona,“ stojí v prohlášení, které AI publikovala na svém webu. Jejími autory jsou přidružené sítě, mezi nimi síť pro lidská práva osob se zdravotním postižením, studentská akční síť, síť proti rasismu, feministická síť a síť pro práva queerů.
Ardayův zákon, o němž je řeč, je legislativní opatření, k jehož přijetí vyzývá petice zveřejněná na stránce change.org. Zákona by měl podle ní omezit počet zpravodajských článků, které smí média publikovat o jedné konkrétní osobě v rámci stanoveného časového období. „Vláda musí média přivést k odpovědnosti za jejich roli při šíření potenciálně škodlivých narativů,“ požadují autoři petice.
„V období od 24. července do dne jeho úmrtí (14. srpna) o něm 15 hlavních britských médií zveřejnilo 249 článků. Znepokojující je, že 188 článků vzniklo během devítidenního období mezi jeho rezignací a úmrtím,“ stěžují si autoři petice na mediální pokrytí jednoho z největších skandálů z akademického prostředí z poslední doby.
Ardayova kauza vyvolala ve společnosti pochybnosti o standardech univerzitního vzdělávání ve Spojeném království. Na bývalého nejmladšího černošského profesora na Cambridgi se provalilo, že notoricky lhal o svém životě, vzdělání a záslužných aktivitách. Poukazování na zjevné rozpory v jeho životopisu a spornou kvalitu jeho práce označoval za rasistické útoky a na kritiky posílal policii. Jeho akademické dílo je v současnosti podrobováno zkoumání, protože existuje podezření (dosud oficiálně nepotvrzené) z rozsáhlého plagiátorství.
Byl to rasistický hon na čarodějnice, má jasno Amnesty
„Arday se stal obětí brutálního, rasistického honu na čarodějnice, který pokračoval i poté, co odstoupil ze své funkce a dal jasně najevo, že se chce stáhnout z veřejného života. Neformální výzvy k ochraně, soucitu, zdrženlivosti a laskavosti nestačí, když instituce a platformy opakovaně selhávají v prevenci dlouhodobých kampaní urážek,“ píše Amnesty International v prohlášení, v němž zcela zamlčuje Ardayovy kontroverze, pouze se vágně zmiňuje o tom, že přísná kontrola akademické integrity je důležitá, ale musí být uplatňována spravedlivě.
Podle Amnesty média svými články porušila Ardayova práva na důstojnost a soukromí. Británie podle ní potřebuje vymahatelné záruky, které budou chránit lidi před digitálním obtěžováním, diskriminačním cílením a nepřiměřeným vměšováním médií.
AI se zároveň postavila za výzvu organizace Good Law Project adresovanou britskému premiérovi Andymu Burnhamovi, aby vyšetřil roli médií v Ardayově smrti. O této výzvě píše například web Euronews.
Svoboda tisku byla při vzniku AI mezi prioritami
Amnesty International vznikla na počátku 60. let 20. století. Její zakladatel, Brit Peter Benenson, tehdy poukázal na nespravedlivé uvěznění studentů v Portugalsku, kteří si připili „na svobodu“. Ve svém článku „Zapomenutí vězňové“ kritizoval kromě omezování svobod jednotlivce a práva na spravedlnost také omezování svobody tisku.
Během let se z AI stala respektovaná organizace hájící lidská práva po celém světě. V roce 1977 byla oceněna Nobelovou cenou míru. V poslední době je ale často terčem kritiky, a to nejvíce za svůj přístup k Izraeli. Ten nejdříve obvinila z apartheidu. Po bezprecedentním masakru ze 7. října 2023, kterým teroristé z Hamásu vyvolali válku s Izraelem, pak AI obvinila židovský stát z páchání genocidy. Další kritika se týká toho, že se AI vzdálila své původní myšlence a její současnou náplní je boj proti západním vládám a prosazování kulturní revoluce.
Amnesty International má na 10 milionů členů ve 150 zemích světa. Její česká pobočka má mezi svými prioritami boj za svobodu slova.
