Článek
Koalice Národní irácké hnutí v čele s Ajádem Alávím, sekulárním šíitou, který se zasazoval o lepší vztahy s arabským světem a o udržení Íránu na distanc, získala ve volbách 91 mandátů a odsunula koalici Právní stát v čele s dosavadním premiérem Núrím Málikím na druhé místo, byť jen o pouhá dvě křesla. Aláví stál v čele vlády v letech 2004 až 2005.
Většinou sunnitské arabské režimy se stavěly ostražitě k irácké vládě s převahou šíitů, která se vytvořila po americké invazi z roku 2003, kdy byl odstraněn Saddám Husajn. Od poválečných vlád si udržovaly odstup, neposílaly tam plnohodnotné velvyslance, zprvu kvůli americké okupaci, později kvůli prekérním bezpečnostním podmínkám a potom z hněvu nad íránským vlivem. Alávího vzestup pravděpodobně povede k vyváženosti.
Volby byly zfalšovány, zní z Íránu
Írán oficiálně volební výsledky nekomentoval. Státní tisková agentura je pouze zveřejnila. Vysoce postavený člen parlamentu Esmáíl Kovsarí ale v sobotu prohlásil, že Washington a Saúdská Arábie uplatnily v Iráku svůj vliv, aby prosadily zvolení kandidátů, kteří jsou jim příznivě nakloněni. "Irácké volby byly tudíž rozhodně zfalšovány," řekl.
Hlavní íránská výzva regionu - jeho snaha vybudovat si sféru vlivu od Iráku přes Sýrii a Libanon až do pásma Gazy - dělá z každého iráckého vůdce provádějícího protiíránskou politiku favorita arabských vlád. Aláví, i když je šíita, není výjimkou. Po léta udržoval přátelské vztahy se sunnitskými mocnostmi jako Saúdská Arábie, Jordánsko, Egypt a Spojené arabské emiráty.
"Aláví bude schopen posílit irácké vztahy s arabským světem a zahájit kontakty a zlepšit vztahy se zeměmi v oblasti," řekl ředitel Nového jordánského výzkumného střediska v Ammánu Haní Horaní. "Je schopen navázat vyvážené vztahy se všemi arabskými státy a zvrátit iráckou tendenci přiklánět se k Íránu."
Arabové oslavují zatlačení perského vlivu
Irák a Írán jsou po náboženské stránce silně propojeny, protože v obou zemích mají většinu šíité. V Iráku jsou nejposvátnější šíitské svatyně, do nichž ročně přicházejí miliony Íránců. Mnozí příslušníci irácké šíitské elity žili za Saddáma v exilu v Íránu. (Aláví naopak strávil většinu svého vyhnaneckého života ve Velké Británii.) Obě země spolu ale v 80. letech svedly ničivou, osm let trvající válku, v níž byl zabit milion lidí. Vzpomínky na tento konflikt živí na obou stranách podezřívavost.
Iráčtí šíité se přes sdílenou víru hlásí k arabskému světu, zatímco Íránci jsou pro ně Peršané. Proto i mezi šíity jsou různé proudy, které se obávají dominance Íránu a upřednostňují svou arabskou identitu.
Už zmíněný titulek list Aš-Šark al-Avsat odráží názor Saúdské Arábie na Alávího vítězství a Málikího možný odchod. List je v rukou mocných členů saúdské královské rodiny a věrně odráží zahraničněpolitickou linii země.
Úspěšnost případné Alávího snahy omezit vliv íránského klerikálního režimu bude velkou měrou záviset na jeho partnerech v nové vládě.
Jde hlavně o Nejvyšší islámské irácké shromáždění, velkou šíitskou stranu vytvořenou s íránskou podporou v Teheránu počátkem 80. let, a o stoupence protiamerického duchovního Muktady Sadra, o němž se rovněž soudí, že je spojen s Íránci.
Je pochybné, zda tyto dvě skupiny budou v blízké budoucnosti ochotny plně se vzdát svých svazků s Íránem, ale mohly by být přesvědčeny, aby zmírnily proíránský tón, pokud tím Aláví podmíní jejich účast ve vládě.
Ředitel střediska pro Blízký východ při Carnegieho nadaci ve Washingtonu Amr Hamzawy čeká spíš postupné než okamžité úsilí Alávího o omezení íránského vlivu. "Určitě tu bude změna rétoriky, ale v základu se nic rychle nezmění," řekl.