Článek
Zajnab zasnoubili, když jí bylo 15 let. Krátce po svatbě se obracela kvůli manželově násilnostem na úřady s prosbami o pomoc, ale Írán jí žádnou pomoc jako oběti domácího a sexuálního násilí neposkytl.
Zatčena byla v roce 2012, policistům se k vraždě přiznala. Později uvedla, že ji na policejní stanici drželi 20 dnů a policista ji tloukl. V přiznání řekla, že manžela zabila nožem, protože ji vystavoval násilí a urážkám a odmítl se rozvést. Později médiím řekla, že se přiznala, protože doufala v omilostnění. Švagr ji údajně několikrát znásilnil a je za manželovu smrt odpovědný.
O případ se zajímala také organizace Amnesty International (AI). Philip Luther z jejího oddělení pro Blízký východ a severní Afriku řekl, že "nejen, že byla (Zajnab) v době činu dítě, ale byl s ní veden velmi nespravedlivý proces".
Írán popravuje ve velkém, zletilý nezletilý
Až do posledního stání v roce 2014 neměla Zajnab Sekánvandová údajně možnost sejít se s právníkem. Při tomto jednání popřela přiznání, které učinila předtím. AI tvrdí, že íránské soudy často používají nahrávku s přiznáním jako hlavní důkaz viny, ale že doznání jsou často vynucená násilím.
Podle islámského práva mají příbuzní mrtvého možnost odsouzenému trest prominout za finanční vyrovnání. Mladá žena se ovšem prominutí trestu nedočkala.
Luther tvrdí, že Írán pokračuje v praxi vykonávání poprav lidí, kteří byli v době spáchání činu nezletilí. „Je to v Íránu letos pátá poprava tohoto druhu, kterou jsme zaznamenali,“ řekl.
Írán patří k zemím vykonávajícím trest smrti ve velkém počtu. Loni bylo popraveno 507 osob, většina z nich byla odsouzena za drogové delikty. Podle AI se Írán v počtu vykonaných rozsudků smrti na světě řadí hned za Čínu.