Tři roky ode dne hrůzy: Jak je to s válečnými zločiny a genocidou v Gaze

„Ve 22 vesnicích bylo zabito přibližně 1200 izraelských a cizích státních příslušníků, z nichž velkou většinu tvořili civilisté. Tisíce dalších byly zraněny. Odhaduje se, že 240 dospělých, dětí a kojenců bylo odvezeno jako rukojmí do Gazy,“ stálo ve výroční zprávě k útoku od zvláštní zpravodajky OSN pro mučení a další kruté a nelidské chování Alice Jill Edwardsové.

Dnes víme, že z 1195 obětí jich bylo okolo 820 civilních, přičemž 380 jich bylo zavražděno na hudebním festivalu. Další civilisté byli zabiti v kibucech Nir Oz, Be‘er či Re‘im a na pláži Zakim. Zbytek připadá na vojáky a vojákyně i příslušníky dalších bezpečnostních složek, především policisty, ale taky záchranáře. Jednalo se o největší počet Židů zabitých za jeden den od konce druhé světové války.

Zraněno bylo 3400 osob. Teroristé také za účelem pozdějšího vydírání unesli a odvlekli do Pásma Gazy 251 lidí.

Cílený útok na civilní obyvatele přitom zakazují ženevské úmluvy. Považuje se za válečný zločin stejně jako braní a zadržování rukojmí. Útoky byly navíc provázeny bezprecedentní brutalitou, kdy byly oběti nejen vražděny, ale předtím krutě mučeny a znásilňovány. Pachatelé si navíc své počínání hrdě a s potěšením sami natáčeli a vysílali je živě na internet.

„Zdokumentované zločiny spáchané 7. října - zabíjení, braní rukojmích a mučení včetně sexuálního - představovaly závažné porušení mezinárodního práva,“ uvedla v roce 2024 výroční zpráva OSN.

Bezmeznou krutost zmiňovala už zpráva kanceláře vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze začátku ledna 2024: „Když ozbrojené palestinské skupiny řádily v izraelských komunitách sousedících s Pásmem Gazy, tisíce lidí se staly oběťmi cílených brutálních útoků. Drtivou většinu z nich tvořili civilisté,“ cituje zpráva experty. Kibucy nebyly vojenské objekty a hudební festival není ani náhodou vojenským cílem.

Klíčovou premisou mezinárodního a válečného práva je přitom ochrana civilistů. Tady byli civilisté naopak jedním z prioritních cílů.

Lednová zpráva OSN uvádí, že někteří byli upáleni zaživa ve svých domech a krytech. Do jednoho z krytů útočníci naházeli ruční granáty. Některá těla byla znetvořená. Jejich zranění ukazují, že byli biti až do své smrti. Oběti měly často spoutané ruce, aby se nemohly bránit. Některá těla byla ohořelá.

„Jde o hrubé porušení mezinárodního práva, dosahující úrovně válečných zločinů, které mohou být vzhledem k počtu obětí a rozsáhlým přípravám a plánování útoku kvalifikovány i jako zločiny proti lidskosti,“ zhodnotili experti útok ze 7. října.

„Neexistují žádné okolnosti, které by jejich spáchání ospravedlňovaly… Obzvláště otřesné je narůstající množství důkazů o hlášeném sexuálním násilí,“ cituje dál zpráva odborníky.

Ženy měly shrnuté šatny, sundané nebo rozervané spodní prádlo, krev mezi nohama. Některé měly zlomenou pánev, jedna měla uřezaná prsa. Časté bylo pobodání nebo prostřílení podbřišku či prsou či vrážení předmětů do pochvy.

Vůbec nejrozsáhlejší svědectví o útocích proti ženám a dětem, 280stránková zpráva Silenced No More, kterou vypracovala izraelská občanská komise pro zločiny Hamásu, otevřeně uvádí: „Sexuální a pohlavím motivované násilí bylo integrální součástí útoku ze 7. října a po něm, bylo systematické a široce rozšířené.“ Zmiňuje i uřezání prsou a dalších částí těl nebo dekapitaci i znetvoření genitálií či polití hořlavinou a zapálení.

Sexuální násilí potvrdila ve zprávě z března 2024 i zmocněnkyně generálního tajemníka OSN pro sexuální násilí v konfliktech Pramila Pattenová. Potvrdila, že nejméně na třech místech, na festivalu Nova, na silnici 232 a v kibucu Re’im, došlo k znásilněním a skupinovému znásilnění a k sexualizovanému mučení. Většinu obětí palestinští ozbrojenci po brutálním znásilňování, kdy si je předávali mezi sebou, zavraždili. V nejméně dvou případech dál znásilňovali už mrtvá těla. Některé medializované činy, jako vyrvání dělohy těhotné ženě, ale její tým nepotvrdil.

Zpráva přesto uvádí: „Tým našel jasné a přesvědčivé informace že docházelo k sexuálnímu násilí, včetně znásilňování a sexualizovanému mučení, krutému, nehumánnímu a ponižujícímu chování.“ Navíc už tehdy varovala, že stejnému zacházení mohou být vystaveni i lidé unesení do Pásma Gazy, což se později potvrdilo. Silenced No More uvádí, že rukojmí byli nejen biti a zavěšováni hlavou dolů, ale nuceni k sexuálnímu styku s vězniteli, po němž se museli usmívat.

Porušování mezinárodního práva se netýkalo jen samotného 7. října, ale pokračovalo více než dva roky, protože braní a držení rukojmí je také válečný zločin. K rukojmím přitom neměly přístup mezinárodní humanitární organizace, byli drženi v izolaci bez možnosti kontaktu s vnějším světem a bez adekvátní péče, i když mezi nimi byli vážně nemocní lidé. Únosci je často drželi v podzemních tunelech a nechali je trpět silnou podvýživou.