Před útokem Hamásu varovali vojačky i radioamatéři. Armádu to nezajímalo

Jedním z nich byl Menachem Gida, kterého server označuje jako „nadšence přes komunikace“. Ten spolu s týmem dalších dobrovolníků za pomoci sestavy satelitních zařízení v jižním Izraeli monitoroval dění v Pásmu Gazy a střípky informací předával izraelské armádě.

Ta spolupráci dlouho oceňovala, ale když Gida začal neodbytně a opakovaně varovat, že Hamás pořádá poblíž hranice s Izraelem rozsáhlé vojenské manévry, představitelé izraelské armády ho odbyli. „Izraelský důstojník nám řekl: ‚Pro nás nejste důležití, nepotřebujeme vás,‘“ citoval FT Gidu.

Vyslyšena ale nebyla dokonce ani varování izraelských vojaček, které měly sledování varovných signálů v popisu práce. Noa Melmanová sloužící na základně Nahal Oz zhruba kilometr od hranic Pásma Gazy podle FT počátkem tohoto roku varovala své nadřízené, že ozbrojenci Hamásu nacvičovali útoky na maketu hraniční bariéry, kterou opakovaně vyhazovali do povětří.

„Ale všichni na to reagovali tak, jako by to bylo normální, jako by to byla rutina,“ řekla později izraelské stanici Channel 12. Podobně mluvily další vojačky z výzvědné jednotky zvané hebrejsky Tacpitanjot, která je označována za „oči a uši“ izraelské armády a kterou tvoří převážně ženy.

Jejich úkolem je za pomoci kamer, senzorů a map nepřetržitě monitorovat i ty nejmenší změny na několikakilometrovém přiděleném úseku území. Jael Rotenbergová a Maja Desiatniková ze základny Nahal Oz koncem října izraelské stanici Kan řekly, že přesně to také dělaly, ale jejich zjištění během letošního roku nikdo nepovažoval za důležitá.

Rotenbergová líčila, že viděla řadu Palestinců v civilním oblečení přistupovat k hraničnímu plotu s mapami, zkoumat půdu kolem a kopat díry. Když na to upozornila nadřízené, bylo jí prý řečeno, že jsou to jen farmáři a že se není čeho bát.

Když 7. října Hamás zahájil rozsáhlý vpád na jih Izraele, Rotenbergová spala. Z příslušnic své jednotky na základně Nahal Oz, které byly toho rána v obytných místnostech, je jediná, která přežila. Desiatniková, která byla v tu dobu ve službě, je jedinou příslušnicí armády na základně, která nebyla zabita ani unesena.

„Je to k vzteku,“ řekla Destiatniková. „Viděly jsme, co se děje, řekly jsme jim o tom a byly jsme to my, koho povraždili,“ dodala.

„Seděly jsme tam na směny a viděly konvoj dodávek. Viděly jsme výcvik, lidé stříleli, cvičili přepadávání tanku. Školení probíhalo jednou týdně až dvakrát týdně, poté každý den a později až několikrát denně,“ řekla stanici Channel 12 Amit Jerušalmiová, jejíž služba na základně Nahal Oz skončila měsíc před osudným útokem Hamásu.

Odpovědnost za selhání, jež vedlo k masakru spáchanému ozbrojenci z Hamásu, přiznala už řada izraelských představitelů, po dlouhém váhání připustil svůj možný díl viny i premiér Benjamin Netanjahu.

Vysocí představitelé Izraele řešili podezřelý pohyb v Pásmu Gazy noc před útokem Hamásu, většina varování ale byla smetena ze stolu, napsal před časem web Times of Israel. Šéf izraelské tajné služby Šin Bet Ronen Bar nakonec nařídil alespoň rozmístit malý tým na hranice Pásma Gazy, neboť předvídal útok malého rozsahu. Zdaleka to však nestačilo.

Palestinští teroristé po vpádu do jižního Izraele brutálně povraždili zhruba 1200 lidí, převážně civilistů. Do Pásma Gazy odvlekli více než 240 rukojmí. Izraelská odveta v Pásmu Gazy si podle neověřitelného tvrzení tamních úřadů Hamásu vyžádala už přes 11 tisíc životů.