Hebron se chce trhnout od Palestinské samosprávy a jako emirát uzavřít dohodu s Izraelem

„Emirát Hebronu by uznal Stát Izrael jako národní stát Židů a Stát Izrael by uznal Hebronský emirát jako orgán zastupující arabské obyvatele v guvernorátu Hebron,“ stojí v dopisu, který ocitoval v sobotu list The Wall Street Journal. Šejchové v něm navrhují uznat abrahámovské dohody, které Izrael uzavřel například se Spojenými arabskými emiráty či Bahrajnem.

Uvádějí, že abrahámovská dohoda s emirátem Hebron by byla „spravedlivá a slušná dohoda, která by nahradila dohody z Osla, jež přinesly jen škody, smrt, ekonomickou katastrofu a destrukci“. O dohodách z Osla, uzavřených mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) v roce 1993, říkají, že „nás zavlekly pod zkorumpovanou Palestinskou samosprávu, místo aby uznaly tradiční autentické místní vedení“, tedy kmenové klanové vůdce.

Hlavním iniciátorem je šejch Wadí Džaabarí, známý též jako abú Sanad, který vede nejvýznamnější klan ve městě. Ve svém ceremoniálním stanu říká: „Chceme spolupráci s Izraelem, chceme koexistenci. Plánuji se odříznout od Palestinské samosprávy. Nereprezentuje Palestince.“

Jde ve stopách svého otce, který měl stejné cíle. Tentokrát však není sám, protože pod dopisem jsou podepsáni další čtyři šejchové z Hebronu. Ti byli ještě kritičtější k Palestinské samosprávě: „OOP se označovala za osvobozeneckou. Jak ale získali kontrolu, jenom lidi okrádali o peníze. Nemají žádné právo nás zastupovat.“

S Barkatem spojil šejcha Džaabarího izraelský odborník na arabskou kulturu Mordechaj Kedar z Bar-Ilanovy univerzity. Před jedenácti lety se setkal s Džaabarího otcem, který po dvacet let prosazoval ideu, že by každá ze sedmi oblastí Západního břehu Jordánu měla tvořit samostatný palestinský emirát, protože se kulturně liší.

Dopis šejchové podepsali 24. března, uvedl Barkat. Od té doby se k němu přidali další šejchové. Jsou přesvědčeni, že by Palestinskou samosprávu přemohli i silou. „Lidé jsou s námi, nikdo neuznává Palestinskou samosprávu, nikdo ji nechce,“ uvádí jeden z šejchů.

Plán má i ekonomické důvody. Šejchové nabízejí, že by na základě dohody měl Izrael přijmout nejprve tisíc pracovníků z Hebronu, po nějaké době by jejich počet stoupl na pět tisíc.

U plotu s Izraelem by mohla vzniknout společná ekonomická zóna o rozloze 400 hektarů, kde by mohly být zaměstnány desetitisíce lidí. Barkat uvedl, že by tam nakonec mohlo najít práci celkem až 50 000 lidí.

Práce v Izraeli je jedním z klíčových zdrojů příjmů Palestinců, ovšem po 7. říjnu 2023, kdy na židovský stát brutálně zaútočili teroristé z Pásma Gazy, o tuto možnost výdělku přišli. Do Izraele nesmějí.

Šejchové uvádějí, že by vůči terorismu uplatňovali nulovou toleranci. Připomínají, že Palestinská samospráva naopak rodiny sebevražedných teroristů podporuje speciálními dávkami pro pozůstalé.

„Žádný palestinský stát nebude, ani za tisíc let. Po 7. říjnu to Izrael nepřipustí,“ tvrdí Džaabarí.

Barkat ideu hájí a upozorňuje, že když mírový proces v současné podobě selhal, je „potřeba nové myšlení“. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu plán podporuje, ale je velmi opatrný a čeká na to, jak se iniciativa vyvine. Dál už ale čekat nemůže, protože se dopis dostal na veřejnost.

Postoj Izraele jasný není. Tajná služba Šin Bet odmítla dopis komentovat. Politické a bezpečnostní zdroje ovšem vnímají Palestinskou samosprávu jako klíčovou pro boj s terorismem, takže se staví proti plánu. Bojí se, že klany a kmeny na Západním břehu Jordánu jsou příliš roztříštěné a mohl by tam propuknout chaos.

Město Hebron je jedním z nejstarších na Blízkém východě, jeho historie sahá do biblických dob. Hebrejský název Chevron vychází ze slova Chaver, tedy přítel, a odkazuje na praotce Abrahama jako na přítele Božího. Tuto ideu reflektuje i arabské pojmenování města Al-Chalíl, jež rovněž znamená přítel. Ve městě se nachází hrobka patriarchů. Budova z doby Herodovy vlády má posvátný charakter jak pro židy, tak pro muslimy.

Hebronský guvernorát zaujímá rozlohu 74 km2. Žije v něm 700 000 lidí, z toho 200 000 v samotném městě Hebron. Většina je jich pro emirát.

Jeho vznik hájí i Kedar, jenž upozorňuje na selhání států v arabském světě. Libye, Sýrie, Irák, Jemen či Libanon se zmítají v chaosu, protože jde o nesourodné konglomeráty etnických a náboženských skupin. Naopak Kuvajt, Katar, Omán, Saúdská Arábie či jednotlivé emiráty v rámci SAE jsou úspěšně, přičemž je všechny vede jedna rodina.