Článek
Téměř 160 tisíc čtverečních kilometrů pokrytých skoro kompletně tropickými lesy, kde žije sotva 125 tisíc obyvatel. Minimální infrastruktura včetně pouze nespojité sítě silnic a cest, část území stále čeká na pořádné prozkoumání. Tak vypadá realita v oblasti Esequibo, která tvoří více než polovinu jihoamerické Guyany.
Na první pohled nic zvlášť atraktivního. Jenže před deseti lety byly pod mořským dnem přilehlým k Esequibu objeveny bohaté zásoby ropy a i na pevnině jsou hlášená ložiska hodnotných nerostů. Ze zapomenutého zapadákova se náhle stalo území vysoké hodnoty a to oživilo desítky let doutnající spor.
Venezuelané se vyslovili pro převzetí správy nad dvěma třetinami sousední Guyany
Esequibo se podle mezinárodního práva stalo součástí Guyany v roce 1966, když tato bývalá britská kolonie (dříve zvaná Britská Guyana) získala nezávislost. Problém je ale v tom, že území připadlo Britům teprve v roce 1899 na základě mezinárodní arbitráže, předtím bylo součástí španělské Venezuely.
Chceme ropu, i když jí sami máme nejvíc
A současný venezuelský prezident, autoritářský vůdce Nicolás Maduro by rád, aby se Esequibo „vrátilo“ zpět Venezuele. Z tohoto důvodu zorganizoval o uplynulém víkendu v zemi konzultativní referendum, které se mj. dotazovalo, zda jsou lidé pro, aby země nad sporným územím „převzala suverenitu“.
K urnám se sice podle státní volební komise dostavila jen asi polovina voličů, nicméně ti, kdo přišli, se vyslovili drtivou většinou téměř 96 procent pro. Venezuelská opozice výsledky zpochybňuje s odkazem na opticky velmi malý provoz ve volebních místnostech, Madura však výsledek přesto povzbudil k tomu, aby v úterý vydal státním těžebním společnostem příkaz vytvořit zvláštní divize pro budoucí těžbu v Esequibu.
Volební slogan „Esequibo je naše“ v ulicích venezuelské metropole Caracasu
Ač by situace na první pohled mohla vypadat jako příprava na válku, mnozí odborníci to tak horké nevidí. „Myslím, že Maduro jen dělá vlny a snaží se prezentovat jako ochránce národních zájmů, vždyť ho příští rok čekají volby,“ řekla serveru France24 Annette Idlerová, odbornice na mezinárodní bezpečnost z britské oxfordské univerzity.
Ne všichni to ale berou na lehkou váhu. Obyvatelé Guyany vytvořili podle serveru BBC na podporu obrany své země na několika místech lidské řetězy a tamější vláda se věcí intenzivně zabývá.
Paradoxem je, že Venezuela i bez Esequiba disponuje největšími dosud prokázanými zásobami ropy na světě (před Saúdskou Arábií a Íránem). Kvůli neschopnosti vlastní vlády, chybějícím technologiím a částečně i embargu však těží jen zlomek toho, co státy v Perském zálivu či USA. Životní úroveň běžných obyvatel zůstává velmi nízká.
Hospodářská úroveň Guyany se naopak již během pár let, kdy se tamní nerostné bohatství ve velkém těží (koncesi na těžbu ropy tamní vláda prodala americké firmě Exxon), prudce pozvedla - hrubý domácí produkt na hlavu se od roku 2015 zvýšil pětkrát a meziroční růst ekonomiky se počítá v desítkách procent.