Drastický nedostatek vody. V Uruguayi do pitné přimíchávají slanou

Malé množství srážek a vysoké teploty způsobily v první polovině letošního roku velké sucho napříč celou jižní oblastí Jižní Ameriky. V Argentině například došlo k velkým ztrátám v zemědělských podnicích. Uruguay naopak trápí nedostatek sladké vody, který je podle úřadů nejhorší za posledních 74 let.

Nádrž Paso Severino, jež zásobuje sladkou vodou více než polovinu z 3,4 milionu obyvatel země, je na pěti procentech své kapacity. Státní správa sanitárních prací tak získala povolení k překročení zákonných limitů pro sodík a chloridy obsažené v pitné vodě a začala ji doplňovat o slanou vodu z ústí Ria de la Plata, kde se setkávají sladké toky dvou jihoamerických řek Paraná a Uruguay se slanou vodou z Atlantiku.

Výsledkem je, že v domácnostech v Montevideu stáčejí obyvatelé z kohoutku vodu, která obsahuje 421 miligramů sodíku na litr. To je více než dvojnásobek doporučení Světové zdravotnické organizace a o 50 procent více než předchozí povolený limit v Uruguayi. Podobná čísla platí také u chloridů.

Slaná voda celkově vzato není pro obyvatele problémem. Ministerstvo veřejného zdraví ale varovalo, že některá skupina lidí by měla být obezřetná. Například lidé s vyšším krevním tlakem, s nímž se potýká i 62letá María Sosaová. „Vařila jsem vejce, podívala se do hrnce a byl úplně bílý, pokrytý solí. Hned jsem věděla, že je to problém,“ vyprávěla pro The Washington Post.

Přiznává, že její život se teď změnil. „Dřív jsem vypila jeden až dva litry vody denně, teď dvě sklenice. Šetříme vodu, která zbude z manželova čaje,“ prozradila.

„Je neobvyklé teplo. Obávám se ale, že se spoléháme jen na déšť,“ řekla agentuře Reuters Vanessa Fleitasová před budovou školy, do které za normálních okolností chodí její děti. Vzdělávací středisko je však momentálně kvůli nedostatku vody zavřené.

Zatímco vláda žehrá na sucho a nedostatek srážek, podle kritiků i expertů může za nastalou situaci částečně sama. Doktor zemědělských věd z Udelaru Marcel Achkar například uvedl, že se dá obecně říci, že umělá výstavba vodních nádrží snížila schopnost území produkovat vodu.

„Vysoušejí se mokřady, dochází k degradaci půdy. Byla ovlivněna veškerá biologická činnost,“ popsal pro El Destape. Na vině je také špatné hospodaření se zásobami a nedostatečné investice do státní vodárenské společnosti.

„Když vláda nastoupila, měli jsme rezervy asi na 70 dní,“ prozradil vedoucí odborů státní vodárenské společnosti Ismael Cortazzo. Nedostatek investic ilustroval tím, že 50 procent vody se „ztrácí“ kvůli poruchám potrubí. To se navíc nedaří dostatečně rychle opravovat, protože počet pracovních míst ve vodárnách vláda snížila.