Článek
Jak upozornil astronom a fotograf Petr Horálek působící na Fyzikálním ústavu Slezské univerzity v Opavě, z astronomického hlediska mají letos Lyridy spíše horší pozorovací podmínky.
„Maximum bylo předpovězeno na čtvrtek 22. dubna v 15:00 SELČ, tedy ještě za bílého dne. Naštěstí ale Lyridy patří mezi roje, které nemají maximum příliš ostré, a tak zvýšení jeho aktivity lze sledovat i několik hodin před maximem či po něm,” poznamenal.
| Meteorický roj je jev, při kterém proud částic meziplanetárního prachu (meteoroidů) křižuje zemskou dráhu, tyto částice se pak při průletu zemskou atmosférou třou o molekuly vzduchu, postupně se vypařují a vytvářejí za sebou zářící stopu. Vznikají záblesky, které se odborně nazývají meteory, lidově „padající hvězdy“ nebo „létavice“. |
Země začala procházet proudem meteoroidů už 16. dubna a v průběhu dalších dní aktivita pozvolně stoupala. Poslední roje bude možné spatřit ještě v neděli 25. dubna.
Maximum meteorického roje Lyridy v roce 2020 nad Sečskou přehradou
„Z důvodu jasné záře Měsíce a výšky radiantu roje je letos nejvhodnější vyhlížet Lyridy buď tento týden ve čtvrtek, nebo právě v pátek, a to vždy mezi druhou a pátou hodinou ranní,” avizoval Horálek s tím, že výrazně lepší podmínky nastanou až za dva roky.
Počasí bude přát
Přímo počasí však pozorovacím aktivitám přát má. „Bude teď jasno nebo skoro jasno, pouze na severu v horských oblastech až oblačno. A platí to až do neděle,” sdělila Novinkám Dagmar Honsová ze společnosti Meteopress.
Název roje pochází od souhvězdí Lyry, z něhož meteory po celou dobu aktivity roje zdánlivě vylétají. V případě Lyrid leží toto místo – radiant – asi osm stupňů západně od jedné z nejjasnějších hvězd oblohy: Vega.
Maximum meteorického roje Lyridy v roce 2020 nad Sečskou přehradou
Radiant meteorického roje v našich zeměpisných šířkách dosahuje výšky 70° nad obzorem. A díky tomu lze v Česku pozorovat maximum roje s četností až 15 meteorů v hodině v časných ranních hodinách.
V roce 687 př. n. l. v Číně
První oficiální zprávy o roji Lyridy pocházejí z roku 1863, kdy si roj astronomové spojili s kometou C/1861 G1 (Thatcher). Návrat komety v roce 1861 a následné mimořádné zvýšení aktivity roje o dva roky později donutily astronomy zapátrat po jeho dalších pozorováních v minulosti.
Ukázalo se, že výrazný projev Lyrid se odehrál už v roce 1803, historicky nejranější pozorování pochází podle odborníků dokonce už z 23. března 687 před naším letopočtem v Číně.
Samotná kometa se ke Slunci vrací jednou za přibližně 415 let, znovu se jejího návratu dočkají až další generace v roce 2283.
Dva „superúplňky“ a prach z Halleyovy komety
Do konce dubna a v květnu nás podle Horálka čekají další zajímavé úkazy. V úterý 27. dubna v 5:33 SELČ nastane „superúplněk“ – Měsíc bude v úplňku a zároveň poblíž tzv. přízemí (to se odehraje o necelých 11 hodin později ve vzdálenosti 357 378 kilometrů). Úplněk tak bude jedním z úhlově největších v tomto roce.
Na květnové obloze pak vyvrcholí meteorický roj η-Aquaridy. Konkrétně v noci z 5. na 6. května, kdy bude roj okolo páté hodiny ranní vrcholit a Měsíc bude ve fázi jen pět dní před novem, tudíž nebude skoro rušit svým svitem. Tyto meteory jsou poměrně rychlé a létají houfně, avšak naneštěstí spíše nad pozorovateli poblíž rovníku.
U nás souhvězdí Vodnáře, v němž radiant roje leží, vychází v druhé polovině noci jen nízko nad obzor, můžeme tím pádem spatřit zhruba 10 meteorů za hodinu. Zanikající ledoprachová zrnka pocházejí z Halleyovy komety.
Východ úplňku za Kunětickou horou u Pardubic (snímek z loňského května)
Následovat bude 26. května úhlově největší letošní úplněk, který nastane ve 13:15 SELČ, kdy zároveň proběhne úplné, u nás bohužel neviditelné zatmění Měsíce.
Náš přirozený souputník nicméně bude nejblíže k Zemi už ve 3:53 ráno ve vzdálenosti 357 309 km, před jeho západem časně ráno tedy budeme opět pozorovat onen lidově zvaný „superúplněk“.
