Vědci zkoumali třicet let vodu v českých nádržích. Otepluje se o půl stupně za dekádu

Studie je unikátní v tom, že shrnuje data z rozsáhlého souboru 31 nádrží, které se liší velikostí, nadmořskou výškou i účelem využití. Celkově výsledky ukazují, že povrchová voda v českých nádržích reaguje na klimatické změny.

„Změna teplotního režimu nádrží může vést ke zhoršování kyslíkových podmínek u dna, uvolňování fosforu z usazenin a k častějšímu a intenzivnějšímu výskytu vodních květů sinic. To může mít závažné dopady na kvalitu vody, biodiverzitu i hospodaření s vodními nádržemi,“ konstatoval vedoucí autor studie Petr Znachor.

Výsledky průzkumu ukázaly, že ve většině nádrží dochází ke statisticky významnému oteplování povrchové vody, v průměru o 0,59 °C za dekádu. Letní teploty vody vzrostly mezi lety 1991 a 2021 o více než dva stupně Celsia.

Mezi jednotlivými nádržemi ale existují výrazné rozdíly. Například teplota vody v Brněnské přehradě se v důsledku protisinicových opatření (nucené míchání vodního sloupce) téměř nezměnila, zatímco v nádrži Les Království na řece Labi teplota roste rychlostí 1,25 °C za dekádu. Pravděpodobnou příčinou je postupné zanášení nádrže, a tedy snižování objemu vody. V mělkých partiích se pak voda snáze prohřívá.

Vyšší teploty vody byly zaznamenány v níže položených nádržích. „Teplota vody byla úzce provázána s teplotou vzduchu, obě veličiny se měnily téměř paralelně, což dokládá silný vliv klimatických změn,“ uvedla mluvčí Biologického centra Akademie věd Daniela Procházková.

Nejrychleji se voda otepluje v dubnu – v průměru o jeden stupeň za dekádu. V květnu se naopak žádný významný trend neprojevil. „To může mít zásadní dopad například na rozvoj fytoplanktonu a potravní vztahy ve vodních ekosystémech,“ podotkl Znachor.

Tento jarní paradox může souviset s rozdílným průběhem počasí v obou měsících, například s dlouhodobým nárůstem oblačnosti v květnu, zaznamenaným na některých meteorologických stanicích.

Studie rovněž zavedla nový způsob pro výpočet takzvané denní teplotní variability, tedy rozdílu teploty vody mezi jednotlivými dny. Tato hodnota v průměru narůstá asi o 10 procent za dekádu. Vyšší denní kolísání vykazují mělké a průtočné nádrže, zatímco u hlubokých nádrží tlumí výkyvy velký objem vody.

Rostoucí kolísání teploty může mít významné ekologické dopady, protože ovlivňuje jak metabolismus, růst a chování vodních organismů, tak i procesy, jako je míchání vodního sloupce, koloběh živin nebo vznik sinicových květů.

Autoři plánují navazující studii, která se zaměří na to, jak se mění načasování sezonních procesů a jaké to může mít dopady na fungování nádrží.