Článek
V případě Středozemě z trilogie Pán prstenů měli autoři nové studie práci jednodušší. Tolkien věnoval mimořádnou pozornost detailům a jeho podrobné mapy sloužily jako vstup pro klimatický model. Středozem byla navíc zamýšlena jako dávná mytologická minulost naší Země, takže vědci mohli použít fyzikální parametry skutečné planety.
Model předpovídá klima výrazně ovlivněné převládajícím západním prouděním, podobně jako v západní Evropě a severní Africe, což odpovídá geografickým inspiracím, z nichž autor vycházel.
To je patrné například na mohutném severojižním pohoří Mlžné hory. Zatímco návětrná západní strana je díky nahromaděné vlhkosti srážkově bohatá a často zahalená mlhou, na východní straně vzniká výrazný srážkový stín.
Výsledky modelování přitom potvrzují, že Tolkienův svět dává smysl i v širším měřítku a je z klimatického hlediska překvapivě realistický nejen v tomto konkrétním příkladě.
Porovnání modelované roční průměrné teploty (a, b, c), srážek (d, e, f) a povrchových větrů a tlaku ve střední atmosféře (g, h, i) v západní Evropě (vlevo), křídovém Severním Atlantiku (uprostřed) a Středozemi (vpravo)
Tajemství dlouhé zimy
Mnohem složitější úkol měli vědci u knižní série Píseň ledu a ohně od George R. R. Martina, podle níž vznikl úspěšný seriál Hra o trůny. Hlavním rysem fiktivního světa – a zároveň klíčovým dějovým motivem – jsou nepředvídatelná a mimořádně dlouhá roční období.
Astrofyzici a klimatologové dlouhodobě diskutují o možném vysvětlení tohoto jevu. Z řady teorií, od dvojhvězdných systémů až po nepravidelnou sopečnou aktivitu, se autoři nové studie zaměřili na hypotézu chaoticky se měnícího sklonu planetární osy, který by určoval klimatické podmínky.