Vačnatci měli před 6000 lety vyhynout. Nyní je vědci objevili v Indonésii

Podle odborníků nejsou podobné objevy úplně běžné, ale čas od času se přece jen objeví druh, který byl dlouho považován za vyhynulý. Minulý týden o tom informoval server New Scientist.

Vědci tak potvrdili existenci dvou vačnatců z řádu dvojitozubci: pruhované vakoveverky s latinským názvem Dactylonax kambuayai (čeleď vakoveverkovití) a druhu Tous ayamaruensis (čeleď possumovití), který patří mezi vačnatce příbuzné australskému vakovci létavému.

Oba druhy byly dosud známé pouze z kosterních ostatků starých minimálně 6000 let. Objev živých jedinců v odlehlých deštných lesích indonéské provincie Západní Papua proto vyvolal mezi vědci velký rozruch.

Jde o vzácný případ tzv. Lazarových taxonů, tedy druhů, které zmizí z fosilního záznamu a po dlouhé době se znovu objeví živé, napsal list The Guardian. Tento termín vychází z biblické postavy Lazara, který byl vzkříšen z mrtvých.

„Objev jednoho Lazarova taxonu je mimořádný,“ uvedl podle zpravodajské stanice BBC významný australský vědec a profesor Tim Flannery. „Ale objevení dvou druhů, o nichž se myslelo, že vyhynuly před tisíci lety, je opravdu pozoruhodné.“

Vědci se domnívají, že podobné druhy by mohly přežívat v izolovaných částech pralesa po tisíce let bez toho, aby je moderní věda zaznamenala. Zarostlá oblast a náročný terén totiž výrazně ztěžují výzkum a pozorování zvířat.

„Je fantastické vidět, že se stále objevují nové druhy. Ukazuje to význam některých těchto deštných pralesů ve velmi odlehlých částech světa, kde se v minulosti příliš nezkoumalo. Myslím, že je to opravdu pozoruhodné,“ poznamenal David Lindenmayer, profesor na Australian National University a ekolog, který se na výzkumu nepodílel.

Vakoveverka Dactylonax kambuayai je malý vačnatec vážící zhruba 200 gramů. Jeho fosilie naznačují, že žil v centrální oblasti australského Queenslandu asi už před 300 000 lety, kde vyhynul během doby ledové.

Má velmi neobvyklou anatomii. Jeho čtvrtý prst je podle portálu ABC News zhruba dvakrát delší než ostatní a používá ho při hledání potravy, kdy jím vytahuje larvy hmyzu ze dřeva. Podobný způsob získávání potravy je ve světě savců poměrně vzácný. Díky tomuto přizpůsobení dokáže zvíře využívat zdroje potravy, které jsou pro jiné druhy obtížně dostupné.

Druhý z nově potvrzených druhů, Tous ayamaruensis, patří mezi plachtící vačnatce. Díky membránám mezi končetinami dokáže klouzat mezi stromy, což mu umožňuje pohybovat se v korunách lesa bez nutnosti sestupovat na zem.

Žije v dutinách vysokých stromů a svým prstencovitým ocasem dokáže uchopovat větve. Pro mnoho zvířat je život v korunách stromů výhodný, protože jim poskytuje ochranu před predátory i dostatek potravy.

Samotný objev nebyl náhlý. První náznaky existence těchto živočichů se objevily už v 90. letech, kdy byl jeden exemplář omylem uložen v muzeu bez správného určení. Až pozdější výzkum a fotografie pomohly vědcům potvrdit, že nejde o známý druh, ale o tvora považovaného za dávno vyhynulého.

Na výzkumu se podíleli nejen biologové, ale také místní obyvatelé a domorodé komunity, které pomohly vačnatce v hustých lesích najít.

Zvířata objevili na poloostrově Ptačí hlava (indonésky Kepala Burung, nizozemsky Vogelkop; známý též jako poloostrov Doberai a Rajčí poloostrov) v severozápadní části ostrova Nová Guinea, která spadá pod Indonésii.