Článek
Vědci sledovali pohyb vody v půdě na čtyřech lokalitách od Polabské nížiny až po vrcholové partie Šumavy. Výsledky výzkumu českých vědců publikoval mezinárodní vědecký časopis Hydrology and Earth System Sciences.
„Díky nové metodice jsme mohli detailněji sledovat, jak dlouho voda ze srážek v půdě zůstává a zda pochází převážně ze zimního, nebo letního období,“ vysvětluje hlavní autor studie Jiří Kocum z Hydrologického ústavu Akademie věd.
Výsledky studie prokázaly výrazné rozdíly mezi nížinami a horskými oblastmi.
V zemědělské krajině Polabí se voda ze zimních srážek díky pomalé infiltraci, nižším úhrnům srážek a menší transpiraci (vypařování vodní páry) vegetačního pokryvu udržela v kapilárních pórech půdy až do července, a to i přes úplnou absenci sněhové pokrývky během zimy. Rostliny tak mohly využívat zásoby pocházející ze zimních srážek i v průběhu jarní vegetační sezony.
Naopak v horském prostředí Šumavy zimní voda z půdního profilu „mizela“ již krátce po odtání sněhové pokrývky. Přestože zde během zimy leží mocná vrstva sněhu, vodu z něj z důvodu vysokých úhrnů srážek a vysoké transpirace lesního porostu rychle nahrazují nově příchozí srážky.
Odborníci odhalovali, kde se zimní srážky v půdě drží nejdéle.
Zjištění pomáhá vysvětlit, jaký mají zimní srážky v různých částech krajiny význam. V nížinách jsou důležitou ochranou proti jarnímu a časně letnímu půdnímu suchu. Pokud je zde zimní období na srážky chudé, může se půdní sucho projevit již na začátku vegetační sezony.
V horských oblastech je význam zimních srážek odlišný. Ve zdejším prostředí zimní srážky půdou procházejí rychleji a významně přispívají především k doplňování podzemních vod, a tím k udržování vydatnosti lokálních pramenů. Lesní společenstva jsou tak ve vegetační sezoně závislá především na jarních a letních srážkách.
„Ukazuje se, že ani bohatá sněhová pokrývka nemusí znamenat dostatek vody pro horské půdy během jarních, potažmo letních měsíců. Voda ze sněhu se zde zdržuje mnohem kratší dobu, než jsme sami předpokládali,“ doplňuje autor studie Jiří Kocum.
Výsledky studie pomohou zpřesnit ekohydrologické modely a zlepšit předpovědi půdního sucha. Do budoucna tak mohou přispět k lepšímu odhadu dopadů klimatické změny na české ekosystémy.