Článek
Komár obtížný saje na savcích včetně člověka, žije v jeho blízkosti, konkrétně v kotelnách a stanicích metra, kde se měl vyvinout. Množí se v kalužích vody. Londýnské metro disponuje přes 400 kilometry tunelů, ve kterých se denně vyskytují skoro tři milióny lidí. Mezi stálé obyvatele podzemí patří tito komáři.
Nemohli se už živit krví ptáků
Určité množství komárů pisklavých, kteří se na povrchu živí výhradně krví ptáků, po dostavbě podzemní dráhy ve 2. polovině 19. století zřejmě uvízlo v utěsněných tunelech. Žádní ptáci tam nebyli. Proto se přizpůsobili a přesedlali na savce – tedy zejména myši a lidi, se kterými mohli přijít do styku. A stal se z nich tento poddruh.
Magazín amerického výzkumného Smithsonova institutu ve Washingtonu připomíná, že lidé tohoto komára poprvé zaznamenali pravděpodobně během druhé světové války.
„Vždy jsme věděli, že tam jsou. Během bombardování Londýna se ukrývaly tisíce lidí právě v metru. Stěžovali si, že je bodají celá mračna komárů. To bylo velmi zvláštní, protože tento druh komárů nebodá savce, tedy ani člověka. Jen ptáky,“ řekl Českému rozhlasu Radiožurnálu profesor Richard Nichols z Univerzity královny Marie v Londýně.
Plán londýnského metra
Po válce se na ně zapomnělo
Útoky na člověka od londýnského podzemního komára byly poprvé zaznamenány během války, kdy metro sloužilo jako úkryt pro téměř 180 tisíc obyvatel, jak potvrzuje i britský zpravodajský server BBC. Lidé si tam značně stěžovali právě na obtěžování hmyzem. Hovořili však hlavně o mouchách, klíšťatech, vších a blechách.
Podobní komáři mají žít například i v newyorském či tokijském metru.
Ani po válce, kromě stížnosti na štípaní komáry od údržbářů podzemních tunelů, se jim nevěnovala pozornost.
Až o 50 let později komáry začala pozorovat studentka medicíny Katharine Byrneová, která se nyní věnuje biologické evoluci a genetice na Edinburské univerzitě ve Skotsku. V roce 1999 prozkoumala 180 kilometrů podzemních tunelů, nabrala vzorky a zjistila, že podzemní komár pisklavý se od svých příbuzných nad zemí zásadně liší, a to i geneticky.
Povrchové druhy vytvářejí velké roje, aby se mohly rozmnožovat, podzemní žijí spíše jako jednotlivci. K páření si mezi sebou vybírají. Po vyloučení jejich migrace odjinud dospěla k závěru, že londýnské podzemí bylo skutečně kolonizováno tímto jedním druhem, který postupně dosáhl takzvané reprodukční izolace.
Rychlé oddělení komárů od vlastních poddruhů podzemních obydlí je podle Nicholse právě příkladem rychle probíhající evoluce. Pomalé evoluční procesy běžně nelze přímo pozorovat. Zde je však přesně vidět, jak a co se to děje. Na vzniku nového druhu komára se od roku 1863 podle vědců podílelo asi 700 jeho generací.
Zkoumání i jiných podzemek?
To, že je metro v Londýně staré jen 150 let, dává jasně najevo, že vývoj komára pisklavého do komára obtížného nemohl trvat déle.
„Zcela jistě je to evoluce. Darwin předpokládal, že tento proces trvá věky. Jak ale ukazuje i příklad komárů, někdy se může odehrát docela rychle,“ uzavřel Nichols pro Radiožurnál.
„Vidíme evoluci v akci,“ okomentovala to podle americké rozhlasové stanice Whyy entomoložka Laura Harringtonová z Cornellovy univerzity ve státě New York.
Podobní komáři prý byly nelezeni také v newyorském metru, podle Harringtonové je to nejen zajímavá biologická otázka, ale i důležitá záležitost týkající se lidského zdraví. BBC doplňuje, že pozoruhodný druh komára se vyskytuje i v metru japonského hlavního města Tokio.
