V Indonésii objevili lidmi vytvořené kamenné nástroje staré až 1,5 milionu let

Archeologové z Indonésie a Austrálie odhalili v oblasti Soppeng na jihu indonéského Sulawesi sedm kamenných nástrojů. Opracované kusy velké až 10 centimetrů se používaly k tvarování dalších kamenů nebo rozřezávání malých zvířat, což dokládají ostatky vyhynulých druhů v nalezišti.

Artefakty vědci podrobili radiometrické analýze –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na horniny se použila metoda uran-thoriového datování (také známá jako U-series), která dokáže určit stáří materiálu založeného na uhličitanu vápenatém. Na dochované zkamenělé zuby ze zvířat se využilo elektronové spinové rezonance, při které se měří celková dávka záření přijatá zubní sklovinou.

Obě metody datování stanovily stáří nálezů až na 1,48 milionu let.

Podle vědců to může zásadně změnit teorii o rané migraci lidí. Jak píší v odborném časopise Nature, na indonéském Sulawesi zatím odhalily dřívější vykopávky kamenné artefakty s minimálním stářím pouze 194 tisíc let. To je zhruba dvakrát starší než první známky výskytu moderních lidí Homo sapiens v oblasti.

Jen o pár set kilometrů dál na jih na ostrově Flores ale archeologové zaznamenali pozůstatky po raných lidech o stáří minimálně jednoho milionu let. Nejnovější objev na Sulawesi tedy naznačuje, že ostrov mohl být osídlený přibližně ve stejné době jako Flores, ne-li dříve.

„Tyto artefakty vyrobili lidé, kteří zde žili dávno před vznikem našeho druhu Homo sapiens,“ uvedl podle agentury Reuters Adam Brumm, vedoucí archeolog z Griffith University v australském Queenslandu.

„Myslíme si, že Homo erectus nějak přešel z asijského pevninského prostoru přes významnou mořskou propast na ostrov Sulawesi nejméně před jedním milionem let,“ dodal Brumm.

Australský archeolog odkazuje na teorii, podle které nejranější lidé na indonéském ostrově (takzvaní Wallaceovi lidé) osídlili jako první již zmiňovaný indonéský Flores a také filipínský ostrov Luzon asi před 1,02 milionu let, protože se předpokládalo, že nebyli schopni překonat rozsáhlé moře. Oba ostrovy jsou totiž výrazně blíže pevnině než Sulawesi.

Zkoumaná oblast mezi Indickým a Tichým oceánem je pro archeology i další vědce velmi cenným zdrojem. Zahrnuje několik ostrovů jako Sulawesi, Lombok, Flores, Timor a Sumbawa, které leží mezi Borneem a Jávou a Austrálií a Novou Guineou. Říká se jí Wallacea a jmenuje se po jednom z jejích výzkumníků, přírodovědci Alfredu Russelovi Wallaceovi. Vědec původem z Velké Británie studoval faunu i flóru v této oblasti.

Nejnovější objev archeologů na Sulawesi tedy kromě jiného časového zařazení migrace předchůdců dnešního člověka poukazuje také na schopnost našich předchůdců zvládat mořské překážky. Jak to tehdejší hominidé dokázali, ale zatím není jasné a může to být předmětem dalšího zkoumání, dodávají vědci na závěr svého odborného článku v časopise Nature.

Oblast Soppeng na jihu ostrova Sulawesi