Článek
Studie publikovaná v časopise Science Advances zjistila, že množství prachu v zemské atmosféře se od roku 2003 do roku 2023 snížilo přibližně o 10 procent. Studie kombinovala satelitní pozorování, pozemní měření a atmosférické modely.
Příčiny poklesu částic v atmosféře v posledních letech jsou podle vědců zatím nejasné. Autoři dále zkoumají, co způsobuje úbytek atmosférického prachu. Jednou z teorií je, že za to mohou měnící se synoptické vzorce, kdy začínají převládat jiné větry.
„Toto je dosud nejsilnější důkaz toho, že se zemská atmosféra na počátku 21. století stala méně prašnou,“ uvedl hlavní autor Ashok Gupta.
Spoluautor studie Jasper Kok poznamenal, že nedávný pokles prašnosti představuje změnu oproti velké části 20. století, během které se atmosférický prach zvyšoval, než dosáhl vrcholu v 80. letech 20. století, a to z důvodů, které vědci stále zkoumají.
Většina atmosférického prachu pochází ze severní polokoule, přičemž nejvíce přispívají velké pouště, jako je Sahara a pouště Asie, například Gobi.
Pokles prachu může mít i mírný vliv na teploty
„Vzhledem k mírnému celkovému ochlazujícímu účinku atmosférického prachu na klima mohl pokles prašnosti, který nyní pozorujeme, mírně přispět k oteplování pozorovanému v důsledku klimatických změn způsobených člověkem,“ řekl Kok.
Vědci však zdůrazňují, že bez poklesu prašnosti by stále docházelo k výraznému oteplování planety. Navíc přibližně 10procentní pokles, který ukázala tato studie, je zatížen vysokou nejistotou, což je dáno složitostí sběru dat o prachu v atmosféře.
Pokles prašnosti má podle autorů potenciální dopad také na ekosystémy, kvalitu ovzduší a atmosféru. „Prach cirkulující atmosférou hraje důležitou roli v ukládání živin a minerálů do oceánů a na souši. Přispívá také ke znečištění ovzduší a snižuje odrazivost sněhu a ledu,“ upozornil Kok.
Vědci připomněli, že i přes pokles v posledních desetiletích je množství prachu ve vzduchu stále vyšší než v předindustriální době (1850–1900). Kromě pouští pochází část prachu také ze dna vysychajících jezer, jako například Aralského jezera nebo Velkého solného jezera v Utahu v USA.
Vědci monitorují množství prachu v atmosféře pomocí optické tloušťky prachového aerosolu (DAOD), která vyjadřuje, kolik slunečního světla pohltí nebo rozptýlí minerální prach rozptýlený v atmosféře. Zjednodušeně se tak dá říct, že čím více prachu je ve vzduchu, tím vyšší je hodnota DAOD a tím méně slunečního svitu projde až na zemský povrch.
Pokles prachu v atmosféře v jednotlivých obdobích pro různé oblasti Země (nahoře jsou průměry pro období 2008–2021 a dole klesající trend výskytu prachu).
V nedávné studii sice vědci zjistili, že v Evropě, zejména na jihu, je v posledních letech více prachu. To však nijak nerozporuje zjištění této nové studie, protože ta se zaměřuje na celý svět a lokální koncentrace tak mohou někde růst. Navíc výzkum o Evropě se zaměřoval převážně na přízemní koncentrace a kvalitu ovzduší, zatímco tato studie zkoumá prach v celém profilu atmosféry.
