Tajné naleziště na Plzeňsku vydalo stovky zlatých a stříbrných keltských mincí

Na rozsáhlé ploše 12 až 16 hektarů nalézají archeologové od roku 2021 v mělčích vrstvách zeminy náhodně roztroušené předměty v místech, kde se žádné keltské centrum nepředpokládalo.

Díky tomu, že se jim podařilo důsledně utajit naleziště a ochránit ho před rabováním a nelegálními nájezdy hledačů pokladů s detektory, považují zachovalou lokalitu za výjimečnou ve středoevropském kontextu, jak ve čtvrtek při představení nálezů konstatoval ředitel Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici Pavel Kodera, který Novinkám poskytl fotky z výzkumu.

Místní archeologové spolupracují s odborníky z Archeologického ústavu Akademie věd ČR Praha. Podle ředitele ústavu Jana Maříka zmizí kvůli nelegálním hledačům z českých polí a lesů ročně až kolem 100 tisíc archeologických nálezů, z velké části právě mincí z mladší doby železné.

Příběh zdejšího naleziště měl však jiný osud. Začal jednou nalezenou mincí, zlatým statérem někdy z 2. století před naším letopočtem. Našel ji sice také amatérský hledač s detektorem, ale byl to jeden z těch, kteří aktivně spolupracují s archeology, takže nález odevzdal. Až když se postupně dařilo nacházet další mince, odborníci si uvědomili, jak významnou lokalitu zkoumají.

„Její příběh se ale zatím musí pokusit odhalit,“ doplnil archeolog a vedoucí projektu regionální spolupráce z Archeologického ústavu AV ČR David Daněček.

Našlo se velké množství mincí s ryzostí zlata přes 90 až po 99 procent, zlatých valounků i slitků, nenašly se ale zatím jednoznačné doklady trvalého osídlení.

„Mohly se tady pohybovat desítky, stovky osob, ale nevíme, jestli se tady pohybovaly každodenně, tedy jestli to bylo trvalé sídliště, nebo jestli ta lokalita neměla třeba nějaký sezonní charakter, kdy se zde lidé opakovaně setkávali za účelem obchodu, možná redistribuce nějakých zdrojů a surovin, zlata a tak dál,“ zmínil Daněček.

Archeologové předpokládají, že velmi drobné předměty tu lidé ztráceli třeba při obchodu. Mince měří v průměru do 1,5 centimetru, většina je jich ale výrazně menších. Zlaté statéry váží od necelého půl gramu po přibližně 8,5 gramu, stříbrné oboly váží jen desetiny gramů a mají průměr několika milimetrů.

Na výjimečnosti by lokalitě mohlo ještě přidat, pokud by se potvrdila domněnka, že se zde razily mince z místního zlata. „Ta naše lokalita se nachází v oblasti, která je zlatonosná,“ konstatoval Daněček.

Moderními izotopovými metodami se chtějí vědci pokusit prokázat, jestli je nalezené zlato lokálního původu nebo zda sem přišlo z trhů z mnohem větší vzdálenosti.

Mezi mincemi se našly i dosud neznámé ražby, které mohou podle tiskové zprávy odborníků změnit dosavadní pohled na keltské mincovnictví v Čechách.

„Unikátní je také získaný soubor zlatých šperků z doby halštatské – bronzové spony, jehlice, náramky nebo figurka koníka,“ uvedl archeolog z Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici Daniel Stráník. Na každý nalezený artefakt podle něj padlo mnoho hodin práce a prohledávání. „Na jednu nalezenou minci připadlo tak 100 broků a dalších věcí nalezených na poli,“ poznamenal.

Část nálezů představuje aktuálně výstava v Muzeu severního Plzeňska v Mariánské Týnici. Výstava nese název Nejasná zpráva o Keltech na severním Plzeňsku.