Štys: Pokud změníme maturitu, spálíme se a dojdeme opět k tomu, co máme teď

Mám dvě velká témata: svazkové školství a kvalita VŠ, potažmo výzkumu.

Vychází z nové zákonné úpravy, kterou se zavedla tzv. školská právnická osoba. Určitý svazek obcí si zřídí jednu školu a sdruží do ní ostatní školy. Má to několik výhod. Jednak se musí starostové dohodnout, že budou mít jednoho ředitele. Výběr tak může být kvalitnější, nezávislejší, a pak i ředitel je sám o sobě nezávislejší.

Je to výhoda i z hlediska kvality, navíc to má dopad do občanské společnosti. Starostové musejí mezi sebou více vyjednávat a lidi se učí, co je to politika. Druhá věc je úspora, většinou se podaří uspořit, pokud má svazková škola logickou velikost. Někdy se třeba sníží počet využívaných budov.

Svazková škola se může chovat slušně jako zaměstnavatel k učitelům. Dneska to bývá tak, že učitel s běžnou aprobací má úvazky na několika školách, ale potom je rukojmím každého ředitele zvlášť, má jen dílčí úvazky. A pokud jde třeba o cestování mezi školami, tak je to jen jeho problém, zatímco svazková škola se o to musí postarat.

Finančně a verbálně, protože to považuji za důležitou věc.

Právě jsem tady měl odbory a všichni se spíše ptají, kde ty peníze jsou. Stát je zřizovatelům posílá, ale peníze se ztrácejí. Ředitel školy hospodaří pouze s prostředky, které dostane od zřizovatele, a podle našeho názoru jich přichází na zřizovatele dostatek. To znamená, že oni s nimi nějak jinak fungují a dělají s nimi něco jiného.

Myslím si, že ta praxe, o níž jste mluvil, je nepřípustná, ale ředitel je podřízen starostovi, a ten si vybírá ředitele, aby dělal, co chce on. Ředitel je tak ve slabším postavení, a když se starosta rozhodne mu peníze neposlat, tak je prostě nemá.

Pan ministr financí to letos postavil tak, že se pohádáme ve vládě, kdo je větší pes, který dostane víc peněz.

V regionálním školství máme tři priority. Jednou je růst výkonu v mateřských školách, protože tam jdou silné ročníky. Pak chceme podpořit odborné vzdělávání, svazkové školy a inkluzi, tedy postupnou integraci dětí z praktických škol do běžných. Na to vše by měla jít jedna miliarda.

Ministr Fischer přišel s tím, že by se celková suma vyhrazená na platy měla zvýšit o jedno procento. Jestli se tyto věci sčítají, nebo ne, a jak to bude s dalšími požadavky, nevím, protože se máme pohádat na vládě.

Ten by měl jít na VŠ na posílení kvality.

O tom jsme také hovořili s odbory. Měl by se změnit paragraf školského zákona, který se týká výběru a zaměstnávání ředitelů. Teď je to tak, že mají smlouvu na dobu určitou na šest let a potom mohou být vlastně nezaměstnaní. Tam by měla být nějaká povinná návaznost, že se stanou učiteli.

Dneska do konkurzů ředitelé nechodí, protože je to konfliktní záležitost. Když chci po řediteli, aby posílil kvalitu školy, a ta není teď moc vysoká, a chci, aby se choval nezávisle, oponoval starostovi, a pak mu po šesti letech řeknu, že všechno bylo fajn, ale teď jsi na dlažbě…

Pan prezident by si tuto novelu pořád moc přál.

Pevně doufám, že projdou ti ředitelé, protože odboráři mají v Senátu poměrně velký vliv. A profesorskou novelu jsem připraven předložit, protože je to slib mého předchůdce.

Řekl jsem panu Zemanovi, že to prostě předložím a zdůvodním, a zbytek necháme oba dva na vůli Senátu. On s tím souhlasil, tak doufám, že s tím bude souhlasit i za 14 dní.

Plošné testování ještě není vyhodnoceno, na tom teď pracuje inspekce, jak by se to do budoucna mělo dělat – jestli plošně, nebo výběrové, podle nějakých statistických modelů. Z mého hlediska asi spíš nastane to druhé. Ale je tlak i na to plošné testování. Rodiče si od toho slibují, že si budou moci porovnávat školy a není to úplně špatně.

Existují totiž různé mezinárodní studie, které ukazují, že je negativní korelace mezi kvalitou školy a spokojeností rodičů s tou školou. Kvalitnější škola má vyšší nároky na žáky a dává jim třeba trojky, což znamená nespokojenější rodiče, tudíž i nespokojenější voliče pana starosty, kterého se ptají, co to vybral za ředitele. A pak se ptáme, jak to, že děti neumějí anglicky, když mají jedničky a dvojky?

Ke školám, které dostávají horší žáky, je plošné testování nefér. Na druhou stranu je to opora pro lidi, kteří chtějí zvýšit kvalitu vzdělávání v daném místě. Řeknou, podívej se, v obci vzdálené pět kilometrů dostávají stejné žáky a mají lepší výsledky než v mé obci.

A argument, že bez testování se obejdeme, mohou říkat anarchisti, ale v demokratickém světě si volič, daňový poplatník, žádá vyhodnocení věcí, které se do toho vkládají.

Nemyslím si, že by toto byla provizorní forma. K tomu, co máme dneska, jsme se dopracovali po různých pokusech. Různé jiné zákony operují s pojmem maturita, jsou na ni navázány, je to kvalifikační požadavek. Nemůžeme zvyšovat nároky na všeobecnou část maturity, protože by byly obory, které by vypadly a nebyly by schopny splnit kvalifikační požadavky.

Snažíme se jít trošku jinou cestou, vymyslet jakousi profilující zkoušku v profilové části, kterou si školy organizují samy. Měřila by třeba obecné studijní předpoklady pro studium na VŠ a ty by řekly „ano, to je to, co my potřebujeme“. Dneska máme Scio testy, takže kdyby byla místo Scio testů jedna zkouška, která by byla všeobecně rozšířená, bylo by to řešení.

Obávám se, že ano. Kdybychom chtěli udělat něco jiného, tak by to znamenalo, že se chceme zase pětkrát spálit a že se dopálíme k tomu samému jako máme teď.

Už jsou pilotní experimenty. Ředitelé mají velkou volnost, co si do profilové části určí. Když si určí něco, co VŠ uznají jako test obecných studijních předpokladů, tak spánembohem, proč ne? Z mého pohledu to bude výhodné i v tom, že to bude tlak zezdola, který má šanci se udržet, i když se vystřídá dalších pět ministrů.

Ne, měl by tam být nějaký vnitřní systém, jak si to budou gymnázia hodnotit a jak to budou VŠ uznávat. Pomůžeme jim, budeme vytvářet metodiku, navíc to stát zaplatí v rámci profilové části maturity. Ale nechceme to řídit.

Co jsem na ministerstvu, tak jsme to ještě neprobírali. To je ještě v budoucnu.

Nenecháme, myslím, že to ještě probereme, ale je otázka, kdy ten nástupce přijde. My to tady vidíme zatím tak na Tři krále.

Snažíme se o úspory pořád, podle mě je ten systém strašně předražený. V Dánsku se to posílá po počítačích v rámci zabezpečené sítě, já jsem taky přes ty počítače a myslím si, že počítačová bezpečnost je dneska dostatečná.

Kdo je zřizovatelem gymnázií a středních škol? Kraje. Pokud mají nějaké požadavky od svých regionálních zaměstnavatelů, tak by se s nimi měly srovnat. Ministerstvo může maximálně říct, kam pošle peníze, ale de facto nemá žádnou pravomoc nad zřizováním škol. Byť to vypadá, že se vyhýbám odpovědi, tak nemám chuť odpovídat na něco, k čemu nemám kompetenci.

Já jsem s průmyslem mluvil. Sedím vedle ministra průmyslu (Jiří Cienciala, bývalý ředitel Třineckých železáren a člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace) na vládě a bavíme se o tom dnes a denně. Ale pokud se o něčem bavíme, tak je to výzkum, podíl mezi základním a aplikovaným výzkumem a projekce výzkumu do programů na VŠ. Nebavíme se o středních školách. Mám takový pocit, že tohle už do nějaké míry vzdali.

To není nic, co by se mělo předkládat opatřením Senátu.

To nechám svému nástupci, protože nemám metodu, jak to předložit parlamentu, který v tom může udělat, co se mu zachce.

VŠ se financují jednak podle koeficientu A, tedy plošně, jednak podle koeficientu K, podle kvality. Složení koeficientu K se mění a nyní k němu přidáváme úspěšnost v mezinárodních grantových soutěžích, protože to považujeme za nejobjektivnější měřítko kvality.

Další věc je podíl mezi oběma koeficienty, takže jsme navýšili podíl na koeficientu K na celkovém financování VŠ.

Školy, které jsou schopny získat prostředky z grantů, mají body, tedy i výsledky, publikace, patenty apod., tak ty dostanou víc peněz.

Ano, pokud se nám to nepodaří celkově navýšit, aby ty slabší třeba propadly, ale ne moc, a ty silnější byly opravdu silnější.

Přál bych jim, aby měli odvahu ke kvalitní práci, a jejich nadřízení měli odvahu je v ní podpořit.