Stromy pod tlakem horka a sucha. Jejich obrana může být smrtelná

Agentura AFP k tématu oslovila Manuela Nicolase z francouzského Národního lesnického úřadu. Jeho tým už několik desetiletí sleduje stav lesních ekosystémů a jejich reakci na rostoucí teploty a sucho.

Stejně jako se lidé ochlazují pocením, mají i stromy vlastní mechanismus regulace teploty. Pomocí transpirace vypařují vodu přijatou kořeny přes drobné póry v listech. Při dlouhodobém horku však ztrácejí vodu příliš rychle a začíná jí být nedostatek. Stromy se pak uchylují ke dvěma strategiím, z nichž ani jedna není ideální.

Některé druhy reagují uzavřením průduchů v listech. Tím sice omezí ztráty vody, zároveň ale výrazně zpomalí nebo úplně zastaví fotosyntézu. Při ní přeměňují sluneční záření, oxid uhličitý a vodu na cukry potřebné pro růst. Dlouhodobě tak mohou trpět nedostatkem energie a začít doslova hladovět.

Druhá strategie naopak zvyšuje riziko smrti žízní. Využívají ji především stromy s hlubokými kořeny, které ponechávají průduchy otevřené co nejdéle, aby maximálně využily zásoby vody v půdě.

„Systém transpirace se může v důsledku horka nebo sucha přetížit či zcela zhroutit. Do cév se dostávají vzduchové bubliny, které brání míze v proudění ke špičkám větví. Tento jev se nazývá plynová embolie. Pokud zasáhne příliš mnoho cév, strom uhyne dehydratací,“ vysvětluje Nicolas.

Podle něj se s těmito krajními strategiemi přežití setkává stále častěji napříč Evropou. Už několik let sleduje rostoucí počet uhynulých stromů v rozsáhlém lese Fontainebleau asi 60 kilometrů jižně od Paříže, kde jeho tým situaci monitoruje.

Francie přitom patří mezi země, které mají jedny z nejrozmanitějších lesů v Evropě. Vládní statistiky však ukazují, že za posledních deset let se úmrtnost stromů zdvojnásobila.

Podle odborníků za to může rostoucí četnost, délka i intenzita vln veder a období sucha. Stromy jsou kvůli nim stále častěji vystavovány extrémním podmínkám. Oteplování navíc postupuje tak rychle, že se mu mnohé druhy nestíhají přizpůsobit. Prognózy naznačují, že do roku 2050 by mohlo výrazně ubýt až 30 procent druhů stromů.

Nicolas si však ve Fontainebleau všímá, že změny nedopadají na všechny druhy stejně. Některé, zejména ty středomořské, jsou vůči horku výrazně odolnější. Ztráty vody omezují díky kožovitým listům pokrytým ochrannými chloupky nebo silnou nepropustnou vrstvou.

„Pochopení toho, které druhy dokážou v těchto podmínkách přežít, bude pro ochranu lesů klíčové. Proti narůstajícím vlnám veder nebo epizodám sucha toho mnoho nezmůžeme, můžeme ale lesům pomoci lépe se přizpůsobit,“ dodal Nicolas.