Článek
Alois Benjamin Saliger se narodil v roce 1880 v Bartošovicích v Orlických horách Marii a Frankovi Saligerovým. V dospělosti přesídlil do Spojených států amerických, kde se stal vlastníkem lodní přepravní společnosti Saliger Ship Salvage Company. Příliš poctivý obchodník to nejspíš nebyl, jako devětatřicetiletého jej zažalovali za finanční podvod.
O osm let později přišel s vynálezem, který měl mysl ovlivnit tak, aby zajistila prosperitu, životní rozvoj a úspěšné sbližování se s opačným pohlavím. Přístroj s vědecky znějícím názvem – psychofon – byl vlastně gramofon, ke kterému šťastný kupující získal tři voskové válečky s nahrávkami. Každý z nich měl vylepšit život v jedné ze tří uvedených oblastí.
Vyzařuji lásku
Nový majitel psychofonu šel spát, časový spínač po nějaké době spustil váleček a přehrával věty namluvené Saligerovým hlasem. Spící nejdřív získal konejšivé ujištění o tom, že usnul a jeho podvědomí bude vstřebávat účinné informace. Poté hlas opakoval věty typu: „Peníze mě chtějí a přicházejí za mnou.“ – „Obchody mě chtějí a přicházejí za mnou.“ Nebo „Jsem bohatý a úspěšný.“
Alois Benjamin Saliger na počátku roku 1910
Pokud stál majitel zázračného přístroje o romantické sblížení, hlas rodáka z Orlických hor mu během noci našeptával: „Vyzařuji lásku. Mám fascinující a atraktivní osobnost. Umím zajímavě konverzovat. Má společnost je příjemná.“ Nebo „Mám silný sex-appeal.“
Gramofon se nedal pořídit za levný peníz. Vynálezce ho nabízel za 235 dolarů, což je ekvivalent 3250 dolarů v roce 2017 – tedy téměř 65 000 korun. Vysoký, ztepilý muž s úzkými rty, pronikavýma očima a širokým čelem – jak Saligera popsal reportér časopisu New Yorker – údajně prodal do roku 1933 dva a půl tisíce kusů svého vynálezu.
Alois Saliger zemřel v roce 1969, kdy už účinnost psychofonu byla vyvrácena, ale to nebránilo a nebrání jiným, aby nabízeli bezpočet produktů založených na podobném principu. Prodávají se pod hlavičkou „výuka ve spánku“ nebo „podprahové učení“.
Psycholožka Madalin Sucalaová z Icahn School of Medicine v New Yorku udělala průzkum, ze kterého vyplynulo, že v roce 2013 bylo na trhu nejméně 1455 hypnotických a podprahových aplikací pro chytré telefony. Podle Sucalaové jde v podstatě o vyspělejší verze psychofonů. Metoda si tedy stále nachází své příznivce, kteří jsou ochotni za nahrávky zaplatit.
Biflování slovíček
Nicméně k vstřebávání znalostí je třeba především pozornosti a soustředění a ty máme jen v bdělém stavu. Cizí jazyk se naučíme biflováním slovíček, avšak podle poznatků vědců se nám bohužel nedostane do podvědomí, když si dáme šlofíka, a zázračně se v případě potřeby nevybaví.
Tento fakt ale nebrání nejrůznějším „zaručeným“ pomůckám, které by nám měly usnadnit život a vylepšit ho. Jak již bylo zmíněno, nosiči dnes nejsou staré gramofony, kazety nebo cédéčka, ale chytré telefony.
Pod názvem „učení ve spánku“ si můžete předobjednat dovednost, na jakou si vzpomenete. Na rozdíl od zájemců z třicátých let minulého století k tomu není třeba malé jmění. Někdy stačí pár korun, jindy pár stovek a nahrajete si aplikaci, která s vámi údajně udělá divy.
Za 45 korun se prý dostanete k „vědění o zbohatnutí“. Za 277 korun si osvojíte španělštinu, můžete zhubnout, propojit se se svým „nadjá“, ale klidně se také naučit smrtící bojové umění, přestat kouřit, získat sebevědomí a zbavit se alergií.
Proč tedy český vynález nefunguje? Odpověď našli vědci v padesátých letech minulého století. Nástroje, které jsou schopny zrychlit učení, by byly jistě velkou výhrou pro armádu.
Poslech nahrávek ve spánku k získání nových znalostí a dovedností nestačí.
A tak se v roce 1956 do výzkumu pustili Charles Simon a William Emmons – experti z RAND Corporation, výzkumné instituce v oblasti národní bezpečnosti. Společnost provádí výzkumy pro americké ozbrojené síly, které chtěly zjistit, zda by bylo možné využít metodu spánkové výuky ve vojenství.
Tito dva vědci poprvé dbali na to, aby účastníci pokusu, když jim audionahrávku pouštěli, skutečně spali (pokud se zrovna probouzíme, můžeme vnímat útržky textu a zapamatovat si jej). Žádných valných výsledků při testování reakcí na audiomateriál se však nedobrali. Od té doby se výzkum učení ve spánku velmi omezil.
Současné poznatky nasvědčují spíše tomu, že tyto metody jsou jen o málo účinnější než trik, který se tradoval mezi žáky – dát si učebnici pod polštář a doufat, že se do nás během noci vědomosti „přelijí“. Odborníci doporučují, abychom se šli po memorování textu v bdělém stavu pořádně prospat, zapamatujeme si ho tak mnohem lépe.
