Článek
„Zahrada“ vznikla v roce 1938 na moravsko-rakouské hranici, a to jako jeden z mnoha bunkrů v pohraničí na obranu Československa proti sílícímu německému nacismu. Pevnost ale padla bez boje, byla vydána wehrmachtu po Mnichovské zradě. Po válce většina pohraničních bunkrů zanikla. Šatovský pěchotní srub MJ-S 3 byl ale v bojové pohotovosti až do roku 1999.
„Bohužel nám do něj zatéká, což se ukazuje jako zásadní problém především při přívalových deštích. Stavba je částečně zapuštěna pod zem. Musíme ji nechat odkopat a zaizolovat,“ řekl Novinkám odborný náměstek ředitele Technického muzea v Brně Josef Večera. Pevnost je stále na pohled v plné zbroji, zbraně jsou samozřejmě nefunkční. Ročně ji navštíví 7000 turistů.
Obnovená kamufláž
Srub bude uzavřen až do jara příštího roku, technicky náročné práce přijdou na zhruba jedenáct milionů korun. V podstatě se odkope zemina od stavby, aby se obnažila celá budova, a to až do hloubky 2,5 metru. Následně bude objekt zaizolován a vyspraveny i všechny praskliny, jimiž se voda dostávala do objektu. Na jaře pak „Zahradu“ čeká nový nátěr – vojenská kamufláž.
Soustava prvorepublikového pohraničního opevnění Československa se skládala z objektů těžkého opevnění (pěchotních srubů) a lehkého opevnění (řopíků). „Zahrada“ patří k těm výjimkám z těchto staveb, které se používaly i po válce. Muzeum ji provozuje od roku 2006.
V zařízení se konají prohlídky. Srub je uveden do podoby z 80. let, je vybaven původní výzbrojí a výbavou, kterou tam armáda používala v letech 1960–1999, včetně dvou pevnostních kanónů vz. 44/59. Po technické stránce je „Zahrada“ dokonale zakonzervovaná.
V tomto šatovském Areálu československého opevnění a železné opony lze vidět i řopík vz. 37, protitankové a protipěchotní překážky či závoru Ippen s hraničním sloupem. Instalovány jsou i exponáty dokumentující historii železné opony z let 1948–1989, a to strážní věž bývalé Pohraniční stráže či replika signální stěny a EZOH (elektrické zařízení ochrany hranic).
Srub je unikátní i zvenčí. Na jeho stěnách je obnoveno specifické lomené maskování neboli kamufláž, které armáda používala v druhé polovině 20. století, aby objekt splynul s okolními vinicemi a zahradami. Většina ostatních muzeí uvádí bunkry do podoby z roku 1938. Šatov je v tomto ohledu mnohem mladší a je proto také unikátním skanzenem studené války.
Kdo by chtěl při toulkách Podyjím navštívit další pozůstatky železné opony, měl by zamířit do Čížova. Přímo v národním parku je tam jakožto památník zachován zhruba 300 metrů dlouhý původní hraniční plot z ostnatých drátů, doplněný o protitankové zátarasy a vysokou strážní věž. Na rozdíl od jiných míst v Česku, kde byly ploty po pádu komunismu v roce 1989 zlikvidovány, byl tento úsek ponechán a zrekonstruován jako memento pro budoucí generace.
