Článek
O československém odboji a speciálně událostech spojených s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha umí Tetřev vyprávět hodiny. Vede program Lidé proti Heydrichovi, což je beseda spojená s artefakty z doby heydrichiády. V depozitáři opatruje třeba i ohořelý pařez ovocného stromu z vypálené osady Ležáky.
A právě tohoto historika ukázala umělá inteligence Adéle Šobíškové jako nejvhodnějšího příjemce Bartošova zápisníku.
„Když se nám objeví předměty se vztahem k heydrichiádě, tak se snažím co nejvíce potlačit emoce, protože jsou nesmírně silné. Když přišel e-mail od Adély Šobíškové, že má zajímavé artefakty k životu Alfréda Bartoše, tak jsem ani nechtěl věřit, že bychom ještě něco takového mohli získat,“ přiznává historik Východočeského muzea v Pardubicích Jan Tetřev.
Muzejníci Pavel Tašek (zleva) a Jan Tetřev společně s dárkyní Bartošova zápisníku Adélou Šobíškovou
„Určitě jsem nepředpokládal, že by nás chtěla napálit. Z jednoduchého důvodu: paní Šobíšková nám zápisník a další dokumenty chtěla darovat. A ve chvíli, kdy poslala ukázku mailem, jsem věděl, že je majitelkou něčeho mimořádného. Ten pocit, kdy jsem si uvědomil, že se nám blíží další přírůstek tohoto významu, že si doplníme sbírku o památku na hrdinu československého odboje… Byl jsem dojatý. A když jsem věci přebíral, tak i roztřesený. A popravdě, když jsem dojel domů, dal jsem si panáka,“ říká dále.
To musela být cesta z Prahy vlakem s takovou vzácností docela adrenalin.
Měl jsem ten batoh nad sebou v zavazadlovém prostoru, ale pravda je, že jsem se neustále díval nahoru, a když jsem šel na toaletu, vzal jsem si ho s sebou.
Kdo byl Alfréd Bartoš
Žil v Sezemicích u Pardubic. Byl velitelem paraskupiny Silver A vysazené na území Protektorátu Čechy a Morava v prosinci 1941. Jejím hlavním úkolem bylo zajistit radiové spojení mezi domácím odbojem a československou exilovou vládou v Londýně. Ve skupině pracoval s radistou Jiřím Potůčkem a Josefem Valčíkem. Po rozsáhlém pátrání gestapa byl 21. června 1942 v Pardubicích obklíčen a při pokusu o zadržení spáchal sebevraždu.
Dá se vůbec vyčíslit hodnota věcí, které muzeum obdrželo?
Tyto předměty mají nejen historickou hodnotu. Kdyby je dárkyně nabídla na trhu, určitě by je zpeněžila. Nejsem schopen říct, jaká by byla finanční hodnota, ale muzeum od ní dostalo skutečně velmi hodnotný dar. Je fantastické, že se tyto předměty dostaly do rodiny, která věděla, že má v rukou něco, co – možná to přeženu – je národním pokladem, a podle toho s ním zacházela. Šobíškovi se zachovali skvěle ve vztahu k národnímu dědictví.
Dokumenty, které věnovala Východočeskému muzeu Adéla Šobíšková.
Co deník obsahuje?
Není to deník, ale zápisník. Bartoš si tam psal své postřehy z toho, co se dělo na politické scéně, ale i dojmy z toho, co se dělo ve světě. Jsou tam adresy lidí, s nimiž byl ve styku v Anglii. Byl tam také seznam knih, které četl nebo se chystal přečíst. Pak tam jsou záznamy, které získal na školeních pro vysazení v protektorátu. Jednak kontaktní adresy lidí na Pardubicku, na pana Švadlenku a Buršu v Chrudimi a obecný návod, jak se chovat na protektorátních úřadech. Pokud dostali tito mladí kluci jen takovéto školení, které je tam popsáno, tak je skutečně zázrak, že dokázali půl roku unikat Němcům a jejich bezpečnostním aparátům.
Obsahuje i nějaké osobní poznámky?
Bartoš byl pohledem žen krásný chlap, takže jsou tam nejen adresy významných odbojářů, ale i zajímavých a zřejmě i krásných žen. Hrdinové si žijí i své osobní životy a Bartoš si uměl života užívat.
Jaké další dokumenty jste s Bartošovým zápisníkem obdrželi?
Součástí je i identifikační průkaz z jeho pobytu v Anglii a průkazka Československého červeného kříže, kde jsou zaplacené příspěvky do třetího čtvrtletí roku 1941. Posledním dokladem je i propustka, s níž se mohl v Anglii pohybovat do 30 mil od základny.