Průlomový objev: Ze stěn jeskyní se poprvé podařilo získat DNA pravěkých lidí

Dosud bylo možné získávat DNA pravěkých lidí především z kosterních pozůstatků, sedimentů nebo některých kostěných nástrojů. Vědci proto chtěli zjistit, zda se genetický materiál mohl zachovat i přímo na jeskynních stěnách, případně v samotných malbách. Pokud by se to podařilo prokázat, mohlo by to jednou přispět k odhalení autorů některých jeskynních maleb – například zda jejich autory byli neandertálci, nebo anatomicky moderní lidé (Homo sapiens).

Předpokládali přitom, že největší šanci na zachování DNA budou mít právě pigmentované části stěn, protože při nanášení barvy mohli pravěcí lidé zanechat na stěně sliny, pot nebo kožní buňky. Velkým překvapením proto bylo, že starobylou lidskou DNA obsahovalo hned několik vzorků odebraných z nepomalovaných částí jeskynních stěn.

Výsledky tak naznačují, že lidé pravděpodobně zanechávali genetické stopy nejen při vytváření jeskynního umění, ale i při běžném pohybu a dotyku stěn uvnitř jeskyní.

Výzkum se zabýval paleolitickým jeskynním uměním, tedy uměním ze starší doby kamenné. Probíhal v celkem jedenácti jeskyních ve Španělsku a Portugalsku, z nichž patrně nejznámější jsou jeskyně Altamira, Escoural a Covarón.

Celkem bylo analyzováno 120 vzorků odebraných z jeskynních maleb, okolních stěn, sedimentů, kostí i pravěkého nástroje používaného k nanášení pigmentu. Z toho 54 vzorků pocházelo přímo z míst s jeskynními malbami a pigmentovými krustami, dalších 50 z okolních nepomalovaných částí jeskynních stěn, které vědcům sloužily jako kontrolní vzorky pro porovnání výskytu DNA.

Dávnou lidskou DNA obsahovalo pouze pět vzorků. Tři pocházely z portugalské jeskyně Escoural – jeden z pigmentované kalcitové krusty a dva z nepomalovaných částí stěny. Další dva byly odebrány z nepomalovaných částí stěn poblíž jeskynních maleb ve španělské jeskyni Covarón.

Přesné stáří nalezené DNA se určit nepodařilo. Autoři studie uvádějí, že je nejméně dva tisíce let stará, vzhledem k paleolitickému stáří zkoumaných jeskynních maleb i genetickým charakteristikám některých vzorků však pravděpodobně pochází z mnohem staršího období.

U tří vzorků patřila nalezená DNA zřejmě ženám, v jednom případě spíše muži a u jednoho vzorku se pohlaví určit nepodařilo. Další analýza vzorků z jeskyně Covarón ukázala, že jejich nositelé byli anatomicky moderní lidé (Homo sapiens) patřící ke genetické skupině západoevropských lovců a sběračů. Jejich DNA se nejvíce podobala genetickým profilům pravěkých Evropanů známých z období přibližně mezi 15. a 4. tisíciletím př. n. l.

Dva z pěti vzorků nevykazovaly žádnou detekovatelnou DNA zvířat, což je vzácný nález, který naznačuje, že DNA byla na stěnu jeskyně nanesena přímo lidmi prostřednictvím slin, potu nebo jiných tělních tekutin. Tři další nepigmentované vzorky jeskynních stěn obsahovaly jak lidskou, tak zvířecí DNA. Pravděpodobně se tak na stěnu jeskyně dostala prostřednictvím přenosu sedimentu nebo pohybu vody, spíše než přímým kontaktem.

„Ačkoli nemůžeme stopy starobylé lidské DNA, které jsme nalezli, přímo spojit se vznikem jeskynního umění, jedná se o první důkaz o zachování lidské DNA na stěnách jeskyní po tisíce let. Je vzrušující pomyslet si, že jsme možná objevili nový způsob, jak studovat přítomnost prehistorických lidí,“ uvádí jedna z autorek studie Alba Bossoms Mesa, doktorandka na Max-Planckově institutu pro evoluční antropologii v Lipsku.

Studie tak ukazuje, že se lidská DNA může na stěnách jeskyní zachovat ještě dlouho poté, co lidé, kteří jeskyně obývali, již dávno zmizeli.