„Princ z doby ledové“: Kostra prozradila smrt po útoku medvěda

Tělo bylo uloženo s mimořádnou péčí, posypané červeným okrem a obklopené bohatou výbavou z mušlí, slonoviny, paroží a kamenných nástrojů. Právě kvůli této výjimečnosti dostal mladík přezdívku „Il Principe“, tedy Princ.

Detailní analýza kostry podle serveru Live Science ukázala, že chlapec zemřel ve věku přibližně 14 až 17 let.

Přestože šlo stále o dospívajícího jedince, jeho tělesná stavba byla na svou dobu mimořádně vyspělá. Robustnost kostí naznačuje, že byl fyzicky zdatný a zvyklý na náročný pohyb. Svalové úpony na pažních i stehenních kostech svědčí o tom, že se pravidelně zapojoval do lovu nebo jiných fyzicky náročných činností, typických pro život paleolitických (paleolit = starší doba kamenná) lovců-sběračů.

Dlouhá desetiletí se spekulovalo o tom, kým vlastně byl a proč mu jeho komunita věnovala takovou pozornost. Odpověď na jednu z nejzásadnějších otázek, jak zemřel, přinesl až moderní vědecký výzkum publikovaný v odborném časopise Journal of Anthropological Sciences.

Antropologové se na jeho kostru podívali doslova jako kriminalisté na místo činu. Pomocí mikroskopů, 3D skenování a detailního studia povrchu kostí začali číst stopy zapsané v jeho těle.

Výsledky byly překvapivé a zároveň mrazivé. Lebka, dolní čelist, krční obratle, rameno i kosti nohou nesly jasné známky brutálního napadení. Na lebce a čelisti byly nalezeny hluboké rýhy a vpichy odpovídající drápům a zubům velké šelmy. Zranění krčních obratlů ukazují na extrémní tlak, jaký vzniká při sevření nebo prudkém úderu, zatímco poranění dolních končetin naznačují, že zvíře mohlo tělo uchopit nebo vláčet.

Vědci se shodují, že útočníkem byl s největší pravděpodobností medvěd. Buď medvěd hnědý, nebo dnes již vyhynulý jeskynní medvěd, který tehdy běžně obýval evropské jeskyně a dostával se s lidmi do nebezpečného kontaktu.

Ještě pozoruhodnější je ale zjištění, že chlapec nezemřel po útoku okamžitě. Na některých kostech se objevují první známky hojení a zánětlivé reakce, což znamená, že po těžkých zraněních žil podle agentury SWNS asi ještě dva až tři dny.

To naznačuje, že nebyl ponechán svému osudu. Někdo se o něj podle výzkumníků zřejmě staral, snažil se mu pomoci a zmírnit jeho utrpení. I v drsných podmínkách doby ledové tak vidíme lidskou solidaritu a péči o zraněného člena skupiny.